5. Díl

Snídaně

...V noci se Tee zdálo o Robinovi, ale byl to docela divný sen. Bylo tam plno neznámích a nových věcí, lidí a stvoření. Kdyý se vzbudila, musela o snu dlouho přemýšlet.
,,Žeby měl Robin pravdu? Žeby opravdu existoval ještě jeden svět, nikomu neznámí?" špekulovala. Otočila se na pravý bok, zadívala se do okna a usoudila, že se jí ještě z postele nechce.
,,Snídaně!" slyšela maminčin hlas z jídelny. Tea vykulila oči. Netušila, co se děje. ,,Proč najednou dělá snídani a volá na ni?" řekla si nahlas pro sebe. Jak dořekla, začal se jí vybavovat včerejší rozhovor s rodiči.
,,Aha...Tak tak je to. Oni to mysleli vážně včera?...To se mám na co těšit.." dodala...No jo, ale vždyť jsem to sama chtěla. Zatím si nemůžu na co stěovat...Uvidíme, pomyslela si Tea. Vylezla z postele,i když se jí moc nechtělo. Oblékla se, učesala, vyčistila zuby a seběhla dolů do jídelny.
Když vešla do dveří, nevěřila svým očím. Stůl byl skoro plný jídla. I zdravého i nezdravého...ale nezdravého bylo jen nepatrné množství.
,,Dobré ránko zlatíčko...Jak pak si se vyspala?" zahalekala maminka, jen co uviděla Teu ve dveřích. Tea si sedla ke stolu.
,,Docela dobře, ale klidně bych ještě ležela v posteli." odpověděla a zívla si. Maminka se na ni usmála. ,,Jak to děláš, že máš po ránu tolik energie?" zeptala se vzápětí Tea. ,,No jak, v noci dobře spím a pak se mám i přes den dobře." odpověděla jí maminka z úsměvem. Tea se rozhlídla po jídelně. ,,A kde je vůbec taťka?" nepřestávala s otázkama. Maminka se na ni podívala a odpověděla: ,,Tatínek musel někam jet..."
Po snídani šla Tea do pokoje. Podívala se na mobil a viděla, že jí prošla SMS-ka. Samozřejmě od koho jiného, než od Robina. V SMS-ce stálo: ,,Ahojky krásko...Jak pak se vede? Doufám, že to dneska platí..=)" Tee se rozzářili oči. Hned začala psát odpověď, kde stálo: ,,Ahojky Robine..vede se poněkud dobře. A u tebe? Jo platí, jak sis mohl myslet, že ne? Tak zatím..." Asi za tří minuty jí došla další SMS, kde napsal: ,,Jo taky dobře...no já nevím, jen tak mě to napadlo. Tak zatím, těším se." Tea jukla na hodiny. Teprve bylo jedenáct. ,,Ach jo. Ještě tři hodiny. Co budu dělat?" řekla si Tea pro sebe. A tak zapla počítač, napsala nějaký článek na blog, chvíli si zahrála PC hru a pak si vzala knížku a četla si. Každou chvíli se dívala na hodiny. Zdálo se jí, že se na truc zpomalily. Tea obrátila oči v sloup. ,,To bude ještě dlouhá chvíle..."