Tři hodiny ráno

Tři hodiny ráno

Neměl sem co psát, tak sem si pustil The Dreadnoughts. Ti vědí jak mě nakopnout. Vždycky při nich napíšu nějakou sračku o chlastání nebo o rvačkách. Nejlíp, když u toho chlastám sám. Mlátím do toho jak zběsilý a sem fakt natěšený jak, že mi to jde. Já vám ukážu sráči. A obraty jako znásilnění kočky vysavačem, nebo grilované pysky paní domácí jdou samy. Tak dopíjím třetí flašku vína a cítím se opojně jak mi to kurevsky jde. Vole to jako napodobuješ Bukowského nebo co. A má být? No, že tu bude další napodobenina, naprostá vykradačská kokotina. Co ty o tom kurva možeš vědět.
Čumím do zrcadla a hážu po něm, vlastně po sobě prázdou láhev. Rána jak když plácnete přes prdel pořádně macatou ženskou. A těch střepů, nádhera!
A co jako, že jsi já stejně o tom nic nevíš. Stojím nad těmi střepy a dívám se do nich na svůj zdeformovaný odraz.
„Kurva Johnne, zavři rypák, mám zitra zkoušku, potřebuju spat zmrde ožralá!“ Spolubydlící. Sou tři hodiny ráno.
„Co je mě kurva do tvojí zkoušky, já potřebuju chlastat, napodobenino čuráčí hlavy!“
Sednu si na postel. Do prdele. Tři hodiny ráno. Ani nechci pomyslet na to až vstanu a s kocovinou ten brajgl budu uklízet.

a nebo

Zrovna sem přišel s tahu a domáhám se do výtahu. Vyběhne domácí. Pan domácí. Náš pan domácí je nácek. Pardon teda kališník. A vůbec se mu nelíbí, když někdo mlátí na výtah. A už vůbec ne, když někdo mlátí na výtah před jeho dveřmi.
„Kurva mladej dej si pohov.“ Vyjede na mě. Je o hlavu vyšší než já. Smrdí po sebevědomí. Ten rozbil víc hlav než já buráků. Řikám si. Jenže vlastně já moc buráky nerozbíjím.
Tlemím se na něho příšerně tupě. A já taky smrdím. Po chlastu a po trávě. Mám se do něho pustit?
Zatím, co jsem uplně mimo, domácí mi zmáčkne tlačítko a výtah sjede.
„To je to do hajzlu tak těžké? Příště zmáčknu tebe tak do toho mlátit ve tři hodiny ráno!“
Točí se mi hlava a nejradši bych se vyblil. Nácek odchází zpátky. Podle toho, že je oblečený to vypadá, že ještě nespal. Jak to že ještě nespal vždyť jsou tři hodiny ráno.

a nebo

„Ježíš! Ježíš!“ smál jsem se a močil na kamenný kříž před kostelem. Opilý. Já vím, že je to trochu morální úpadek, ale to například dnešní politika taky a ty svině za to dostávají ještě peníze. Proč já bych se u tohohle aspoň nemohl pobavit. Nemohl. Řekl si pan farář a zavolal na mě policii.
Teda hned po tom, co za mnou přišel sám.
„Chlapče. Víš co činíš v takovou dobu?“
„Chčiju.“
„Ale víš kde konáš svou potřebu? Jsi před chrámem Božím.“
„A na to já se taky vyseru.“ A stáhl jsem si kaťata a vystrčil na něho prdel, jakože budu kadit. Samozřejmě se mi nechtělo. Jenže pan farář v té hrozně směšné noční košili to nevydržel a otočil se.
„To si žádá zákon!“ Celý nažhavený si to mířil na faru, která sousedí s kostelem.
„Zákon v téhle republice? Jaký?“ Odporoval jsem mu já a pomalu se odpotácel pryč. Až když sem v dálce zaslechl sirény radši sem zrychlil. Ten parchant to fakt udělal. Zítra mu pochčiju i faru a pobliju schody.
Po cestě domů jsem uviděl chlápka spát na lavičce. Tak sem si řikal jestli tam nedělá něco zvláštního. Když jsem kolem něho procházel, tak to byl ale jen normální chlap ležící na lavičce. Akorád říkal. „Tři hodiny ráno a já se pochcal, já se fakt pochcal.“ A opravdu silně zapáchal. Pravidelná urinace je důležitá.

a nebo

Někdy mám takový nával zodpovědnosti až je to k pláči. Ale zrovna dnes sem se rozhodl, že na všecky seru a svou první výplatu prostě a nefalšovaně propiju. Zapadl sem do prvního non-stop baru. Ten křiklavě fialový neon mě volal už z dálky a já nemohl odolat. Než sem se dostal dolů trvalo to asi osum schodů. No to byla teda díra. Sedl sem si k baru a a rozjezd si objednal pivko a absintha. Pivo chutnalo jak zkažené vajíčka, ale za to absinth příjemně klouzal po krku, něco jak když vám to ujede na ledu a vy se betelně prásknete po hlavě. Takovou sílu měl. Pivo sem na silu dopil a vzrušeně si objednal dalšího zeleného démona. Tentokrát sem sledoval, co je to za flašku. Nápis byl napůl nečitelný a napůl francouzky. Za nějakých pětačtyřicet korun českých, skoro zadarmo.
Tak si tam tak sedím a chlastám jednoho panáka za druhým a rozhlížím se po osazenstvu. Šlapka, šlapka, kurevník, kurevník, fetka, alkoholik s povolání. A ten chlap vedle mě taky čumí jak kdyby mu spadly hračky do kanálu. Takový tvrďák abych vypil flašku absinthu bez čůča zase nejsem, tam si k tomu dám i třetinku Spritu. Ten je mimochodem kombinovatelný i s alpou, ale o tom zase někdy jindy.
A ucucávám si ten Sprite a probírám v hlavě jak vlastně stojím za hovno. A nebo zase jak, že sem skvělej a nedostižnej. A vůbec nedoceněný a pak se to stane.
Absinth vypit. A já měl v třetince ještě trochu nealka. Feťák už asi půl hodiny obíral jednu z šlapek a já se cítil zase sám. Je potřeba pokračovat. A tak sem si dal to hnusné pivo a řízl to zbytkem Spritu.
Postupně se zbytek skvadry oddal svým povinnostem a odcházeli. Nakonec sem zůstal jen já a chlap vedle mě. Pil borovičku a tvářil se ještě hůř.
„Tak hoši poslední runda, končíme.“ vyhrknul najednou barman. Vůbec sem to nečekal, na rozdíl od asi místního štamgasty.
„Jo jo, já vím. Tři hodiny ráno, zavíráme. Tu máš Pavle prachy.“ Zaplatil, vyzunkl ještě jednoho frťana a pomalu se odplížil jak smrt po dlouhé šichtě.
Za to mě moc nebylo do odchodu. To asi ten absinth mi trochu stoupl do hlavy.
„Vo co tady kurva de to už vám jako došla kořalka nebo co?“
„Klídek mladej. Kořalky ještě máme dost, jen teď na hoďku zavíráme na úklid.“
„Možete byt rádi, že sem si vybral tuhle zasranou díru, že ji poctím svou přítomností. Ulej!“
„Myslím, že už máš dost.“
„Ty budeš mět dost až s tebů skončím!“ No hotový gentleman.
Ten hostinský se se mnou nesral, taky schytal jednu, ale jak sem byl opilý tak to myslím ani necítil.
Pak si jen pamatuju, že sem se docela dobře prospal. Teda pokud berete dobře prospal asi tři hodiny z rozbitou hubou mezi popelnicemi na studené zemi v zaprískané uličce .

KONEC

A pokud čekáte nějakou pointu, tak vůbec o nic nejde.