Pár pocítů..

Všechno kolem je barevné, jen já vidím černobíle.. Všude kolem smích.. Jen mé oči pláčou.. Vedle v místnosti hraje televize, jen já mám zaplého S-Koreho.. Všichni jsou ještě plni života, jen já vidím v koutě smrt stát. Jsem blázen. Jsem na dně. Nejsem to já. Nejsem anděl. Jsem zranitelný člověk, který umírá, pomalou, nejbolestivější smrtí. Oheň, který mě ničí mi plane v srdci, každým dalším úderem mi zkracuje život. Zápasí spolu, moje srdce s ohněm, oba prohrávají, za chvíli tu nezbude ani jeden. Nebudou mít o co zápasit, dech se mi zkracuje, srdce stále buší, bojuje za mě.. Divoce se brání blížícímu se konci.. A nakonec, jednou nejsilněji udeří, naposled trošku poskočí a je ticho, konec, smrt...Pomalá, bolestivá,přichází ke mě..vidím bílé světlo...