Vypuknutí...

probudila se horkem

noci

oči vytřeštěné

a všemi smysly v jednom

ohni

v tu chvíli

poznala polohu

i propočítané rychlosti

veškerého dění

v jejím vzdušném pokoji…



Kdo jsi?...šeptla



ale přitom její hlas byl sytě znělý

připomínající zvony

na Durbanském náměstí…



neodpověděl…



ale vynesl ji ven

kde půlměsíc ležel

a na jeho zádech

sněžící hvězdy

vytvořily závěj…



vzhlédla k němu

a propadla se

do něj…



chlad přestal být

jen vzdálené mlhy džinů

najednou měl

svá jména

svůj charakter

nezábl

ale osvěžoval

vroucí nákloností…



konečně uviděla

spoustu tvarů

delikátní komunikace

povahy

vazby mezi nimi

které ji vplétaly

do vztahů

do příběhů

do komedií i dramat

stejně složitých a lidských

jako diamant

broušený elektrickým obloukem

napříč nočním nebem

v půli cesty

k sobě

ke splynutí…



má Aeternitas…