Vzpomínky

Sedím na trávě a snažím se vzpomenout, proč tady vlastně jsem. Vzpomínám jak jsem se tady dostala a zjišťuji, že mi pořád něco chybí.
Kolem mě někdo prošel, ale mě daná osoba nijak nezaujala. Proč taky. Jsem teď tady jenom já a mé myšlenky. Vzpomínky se mi hlavou rojily a já jsem nevěděla, kterou si mám vybrat jako první. Jedna vzpomínka se týkala mého dětství. Nebo spíše mám říct období, které jsem si měla užívat, které mělo být bezstarostné? Tss. Kde je ta doba? Není to zase tak dávno, kdy jsme ležely s nejlepšíma kamarádkama na louce a užívaly si chvilku klidu, kdy jsme nemusely hlídat děti. Děti, které byly jenom o rok, dva mladší než já. Já sama jsem byla dítě, které toužilo po tom, aby se o něho někdo staral. Nikdy se nikdo o mě nepostaral. Neproklínám tu dobu, ale lituju. Lituju, že jsem si to neužila víc. Nechci měnit, chtěla bych ty chvíle prožít znovu.
Další vzpomínka se týkala taky doby, kdy jsme se měly starat o ratolesti, ale tehdy jsem se odtrhla od hlídání a lehla jsem si na lavičku před chatou a jenom se dívala na mraky. Jenom jsem se dívala na mraky a nemusela na nic myslet. Od té doby jsem se asi jenom tak na mraky nedívala. Škoda, měly by se obnovit staré zvyky.
Jako velká voda mě zahalila dalši vzpomínka a já jsem si musela přitáhnout nohy k tělu, abych se neroztříštila. Vzpomněla jsem si na mou první velkou lásku. Milovala jsem tak moc, že jsem byla zaslepená. Ale to přeci jenom ženy jsou, když jsou zamilovené. Ale není to omluva. Udělala jsem mnoho chyb, ale některé chvíle bych vrátila. Opět ne pro změnu, ale pro opětovné prožití..
Opět jsem se zatřásla a chladem to opravdu nebylo. Rozhlédla jsem se kolem a zjistila jsem, že jsem v dohledu sama. Opět sama. To slovo nenávidím. Je to jako nůž, který čeká až bude moct udeřit na to správné místo, na místo, kde to bolí nejvíce. Ušklíbla jsem se. Mám to, po čem mnoho žen touží a mnoho žen proklíná. Svobodu. Mám uplnou volnost, ale proč? Už nechci být sama. A možná proto jsem viděla přicházet k sobě muže s jedinou růží. Přišel až ke mě, pohladil mě po tváři a objal mě. Nic víc, nic míň. Prostě byl se mnou. Toto všechno, bohužel pouze v mým představách..