Okouzlení

Stál na prahu internátu a čekal. Ale čekal v klidu a naprosto nezaujatě. Na jednom konci hrálo pár kluků stolní tenis, na
druhém byl kulečníkový stůl a několik jiných kluků učilo dívky správně držet tágo v ruce, a následně se trefit do jedné z šesti
děr. Chvíli je pozoroval. Dívky se zřejmě dobre bavili, zamířit na díru, šťouchnout. Koule chvíli bloudila po stole a po
chvilce zapadla do jedné z děr. V očich kluků bylo vidět, že to byla jiná díra než na kterou dívka mířila, ale společně
se radovali z úspěchu. Stál. V dálce se objevila její postava. Ne příliš vysoká. Spíše menčí. Bylo na něm vidět, že ji rád
vidí. Usmál se a beze slov pokračovali společně směrem k blízkému parku. Prohodili několik slov, která se týkala školy a
dopoledne. Dorazili do parku a mířili k druhému konci. Jen tak se procházeli. Povídali si o lidech kteří sedávali na lavičkách,
o dětech které pobíhali všude okolo a hráli si v písku.Společně se smáli. Prohodila několik slov o těch prccích. Spíše aby řeč nestála.
Za nedlouho se zastavil, posadil se na balvan v trávě pod borovici a ze zad stáhnul obal s kytarou. A začal vydrnkávat do strun
melodii. Píseň, kterou znala. Jeden pohled stačil aby pochopila, ale nepřidala se. Pokračovali dál napříč parkem. Procházeli zpět,
jen trochu jinou cestou. Minuli děti i ostatní. Posadil se na lavičku, ale ona zůstala stát. Znovu se pokusili najít stejné téma.
Zkončili kde jinde než u hudby. Oba ji milovali a v každé skladbě, písničce, nebo pár tónech slyšeli neco více. Více než ostatní.
Měl takový pocit. Ale myšlenky číst neuměl. Měl rád novou hudbu a rád získával nové doporučení. Sklouznul pohledem k sluchátkům na
jejím krku. Musel ji chvíli přemlouvat, ale dostál svého. Přeskakovala z jedné písně k druhé. V tom zaslechl jednu z nových, velmi
chytlavých hitů. V melodii bylo něco velmi zvláštního, možná exotického. Rytmus, který nutil k pohybu a šíril nekonečnou pohodu.
Jakoby mu zněla vprostřed hlavy. Uplně ho pohltila. Stála kousek od něj a pozorovala ho. Pochytila rytmus a začala se trochu vlnit.
To ještě přidalo. Jeho pohled klouzal odzhora dolu a pozoroval ji. V tom všechno stichlo. Minuta na které se domluvili
byla u konce. Trochu si zanadával a netrvalo dlouho a celá situace vyústila v menčí pošťuchovanou. Nakonec pustila ještě pár
písní. Oba poslouchali. To už ale seděla na jeho klíně. O pár písniček dál přišla další. Byla o dost pomalejší. Ale šťávy v sobě
měla dost. Přivřel oči a znovu se ponořil do světa snů. Zavál vítr. Podzimní teplý větřík. Pramen jejích vlasů ho zalechtal na
nose. Usmál se. Při nádechu ucítil vůňi její kůže. Otevřel oči.
Dívala se jiným směrem. Priblízil svůj obličej k odhalenému ramenu a znovu přivoněl k její holé kůži. Teď už si byl jistý.
Měl chuť omamnou vůni vdechovat co nejdéle, ale bál se, že by ho mohla zahlédnout. Raději přestal a vrátil se do reality.
Když píseň zkončila, stáhnul si sluchátka z hlavy. Letmo pochválil výběr a snažil se přemýšlet jinak, znovu normálně.
Pokračovali v rozhovoru. Většinou měl slov na jazyku víc než dokázal vyslovovat. Ale teď... Vydali se cestou směrem k internátům.
Celou cestu přemýšlel. Moc toho nenamluvili a když, tak většinou o hloupostech. Po večeři šli posedět s přáteli do parku. Byla to
už taková tradice. Postupně se scházeli kolem vodní dýmky, každý přinesl velkou modrou deku a zaujmul místo. Přišla až mezi
posledními. Už přestával myslet na to, že se vůbec objeví. Ale přišla. Někde v hloubi doufal, že si přisedne. Ale nestalo se tak.
Pustil uzdu své fantazii.Ve tváři musel mít zamyšlený výraz. Vzpomínal na odpolední procházku. Vybavil si TU vůni. Když se přistihl.
Raději násilím utrhnul proud myšlenek. Dopřál si mocný nádech kouře, vyrobil hustý mrak a pozoroval, jak cestuje, postupně mizí, až se
zcela rozplynul. Ano tak to má být.