Můj všední, nevšední život 8. část

Ležící, sedící
spící či snící.

Tohle vše a ještě spoustu dalších sloves, by se dalo použít na mou osubu. Ale nejvíce stejně používám slovo pomáhající. A to skoro opravdu všem. Ani sama nevím, tohle tak často dělám, protože občas nestíhám ani ty věci, co mám sama nastarost. Hold budu mít asi hodně dobrosrdečnou povahu. A co ještě více mě vystihuje? Asi to zbláznění do školy a do dalších činností navíc, které se dají ve škole dělat. Ne úplně všechny. Protože za 1. bych to nestíhala a za 2. by mě všude nevzali. A co znamená mé zbláznění do školy? To vám nedovedu ani tak přesně vysvětlit. Ale jen vím, že s tím mám třeba problém najít kluka, protože jsem strašně zaneprázdněna. Ano jako pár kluků, kteří by mě chtělo by tady bylo, ale já jsem na druhou stranu strašně vybíravá, a ty co o mě stojí odmítám. Škola mi za chvíli začne, ale teď už se věnuji psaní článků do časopisů, SUS co je organizace, ve které jsem členkou a nyní jsem se rozhodla ještě dělat BUDDY. Buddy? To je kamarád z jiné univerzity. Budu pomáhat dvěm holkám, které přijedou k nám na univerzitu s Polska. Člověk by si řekl to bude mít lehké. Ony budou rozumět Česky. Ale ne. Ony jsou totiž až od hranic s Německem od Baltského moře, proto umí jen Polsky a částečně Anglicky. Anglicky se s nimi dorozumívám i já. Ne, že bych Polsky nerozuměla, ale protože neumím mluvit polsky číst a rozumět umím, ale ne mluvit. Proto by to bylo blbé, kdyby na mě mluvili Polsky a já na ně Anglicky. Měly by přijet ve čtvrtek, tak už se na ně strašně moc těším. A dneska to bude asi vše z mého povídání.