v hlubinách...
Anotace: je tolik možností...Festina lente neboli pospíchej pomalu…uvidíš...
spustili se opatrně dalším komínem
tentokrát už na členité dno
ze kterého se jako nitky sklípkanů
rozbíhaly chodby do dalších prostor…
,,tady už jsem nebyl,,
povrdil zádům sličné dívky před ním…
jen zakývala hlavou
neomylně vybrala jednu z nich
a opatrně se posunovala dál dovnitř
on si však všimnul
třásla se takovým nadšením
že se na ní zřejmě hodlalo vznítit oblečení
zatím co on byl nehnutý
jako ten skalní masiv všude kolem
takže v podstatě byli v průměru
běžného množství pohybu…
otočila se…
,,kristepane tenhle chlap je balvan,,
vzápětí ale musela uznat aniž věděla proč
že ji něčím přitahuje
/magnet to není/
ten jeho pohled
pokaždé když se na mě zadívá připadám si naHá
ten jeho hlas
úplně mě z něj brní tělo
a navíc vypadá
jako by měl jisté zázračné schopnosti…
nedělá třeba vůbec nic
a přesto máte dojem
že je plně zaměstnaný
což je svým způsobem zneklidňující
nemluví nehýbe se
jen tak sedí a vypadá
že na něco čeká…
no jasně…určitě čeká
až mu něco povím…
někdy bych ho s chutí kopla
ale pochybuju že by ho to rozhýbalo
spíš bych si asi pohmoždila kotník
nechápu jak někdo
kdo se prakticky nehne
může mít takovou stavbu těla
třeba místo toho pekáče buchet na břiše
by měl mít spíš dozrávající dýni..
,,Tak už pojď a posviť mi,,…
,,No vida…a pak že nezavolá,,…
usmál jsem se do vousu
zvednul kotvy a došel k ní…
Víte co je na jeskyních podivné?
že světlo v ní nedokáže rozeznat stíny
takže když jsem rozsvítil
vypadalo to jako bych ozářil tmu…
po chvíli se přeci jen neochotně odtáhla
/ta tma/
a my sestupovali dál do hloubi země…
zvláštní…vypadá to jako schody…
ty asi kdysi dávno vytesali Ti
kdo přišli první..
přidržoval jsem se stěn
a párkrát ucítil slabé chvění
což ale nebylo nic překvapivého
a přemýšlel nad tím
jak asi vypadá zkamenělá hornina
když tu najednou
jakoby nám šel někdo naproti
s mihotajícím jasem
co se zintenzivňoval
něco jako když procházíte s loučí trychtýřem
od konce tubusu
k jeho rozšiřující se ploše…
došli jsme až k hranici skalního dómu
a když jsem pohlédl na svou společnici
měla vzrušený výraz
nepatrně kývla a usmála se
zřejmě jsem se tvářil stejně…
něco nás prostě přinutilo stát a nejít…
jako by jste nadzvedli poklop požehnaného ticha
co působí jako muzika
pro vláčný tanec pestrých motýlů…
na galerii mihotavě zářily krystaly v působivé symfonii…
,,tak je to přece pravda,,…zašeptala…
Maně se mne chytila za ruku
a po chvilce tiše dodala
,,Konečně máme důkaz
že ty kameny přetáčí vibrace na světlo…
a pak v úžasu vykřikla
podívej oni spolu těmi světelnými odstíny ,,mluví,,…
díval jsem se do těch jejích duhovek
cítil její vroucí stisk
a napadlo mne
kolik asi očividných pravd kterým věříme
vyvolá v budoucnosti jen shovívavý úsměv
a kolik asi nesmyslných domněnek,
které zanechávají jen laskavé pousmání
se v budoucnu potvrdí tak
že jste jejich výskytem docela šokovaní…
Má Murmure…
Přečteno 488x
Tipy 19
Poslední tipující: isisleo, zelená víla, Jana M., hašlerka, střelkyně1, hloubavá, Dota Slunská, Hazentla, pejrak
Komentáře (5)
Komentujících (5)