Uzdravený snílek ?

Jmenuji se Larry, věrný štamgast a skvělý milenec všech prostitutek pracujících tam za mým barákem. Občas si rád přihnu. Nebo spíše často. Den co den, vyžadujete-li přesnost. Ano,jsem prase, přesně to. Avšak v den mých čtyřicátých narozenin se ve mně něco zlomilo. Na povrch vypluly mé komplexy přebíjené alkoholem již tisíciletí. Komplexy kvůli mé neschopnosti, nulové hodnotě, flákotě. Chtěl jsem se změnit. Celé mé tělo žhnulo radostí pro tenhle převrat. Skončím s těma nádhernýma, dokonale vytvarovanýma kurvama a…...stane se ze mě houslista ! Učiněný virtuóz ! Přísahám na svou černou, zchátralou a mými hříchy prožranou duši ! Ach, Juliiny přerostlé boky mi budou vážně chybět.

Jenomže… kde sehnat peníze na pořádné housle ? Chybička se vloudila, záhy se mě však zmocnil geniální nápad. Nápad podívat se do hospody, za starými známými, tam snad najdu porozumění a ´pár drobnejch´.

Po roce jsem tedy vešel do své dříve oblíbené zašívarny, svého druhého domova. Má rodina i nyní vysedávala u baru a vychutnávala si tequilu za bura.

„ Larry, kamaráde ! Po tak dlouhé době se tu ukazuješ ? S čím si přišel dnes ?!“

„ Ahoj Tome, víš.. potřeboval bych založit.“

„ Proč? Kdyby si nechlastal jak prokopnutý kamna a nelez do toho špinavýho bordelu, máš prachů plnou prdel!“

„Tome, uklidni se, já procházím změnou. Končím s kurvama a tak, bude ze mě virtuóz !“ Pyšně jsem pronesl a přítomní u baru se začali řehtat jako koně.“

„Larry… Ty jsi ztracený případ. Nepamatuješ si,jak to dopadlo naposled,když ses chtěl zmocnit všech kurev a být jediným pasákem na světě ? Nu ? Hovno z toho,a akorát si dostal po držce. Jako obvykle. Už si vzpomínáš?“

„Tome,prosím, nepřipomínej mi to, tahle událost se již nebude opakovat, teď je to jiné! Přísahám na svou smrt, že tě nezklamu, za pár let ti zašlu lístek na svůj koncert do první řady,uvidíš ! navíc … jsi sakra podnikatel, pár tisícovek tě nezabije ! No tak .. Tome!“

„Dobře Larry, půjčím ti.. jen proto,že tě mám rád a taky proto,že sem až moc velkej dobrák,ale pamatuj- tohle je naposled !

„Uf,taky tě mám rád, nejradši ! Díku dík !“ ..



Vyšel jsem z hospody s blaženým úsměvem na tváři a zamířil si to rovnou do hudebnin. Koupil jsem čarokrásné, starobyle vypadající housle ! Úžasný zvuk,vzhled, jen ta cena tak úžasná rozhodně nebyla. Vyhodil jsem všech dvacet čtyři táců, co jsem od Toma obdržel.



Od onoho dne jsem trávil většinu času doma hraním,avšak po několika dnech se housle podivným způsobem zaškobrtly. Ani tón nevyšel z jejich strun. Jen jsem zbytečně drhl smyčcem o housle, až housle zdobily ošklivé jizvičky. Po té jsem si všiml něčeho hrůzného. Konečníkem houslí se tiše prodírala bílá, slizká stvoření podobná červíkům. „Fuj!“,vykřikl jsem a rychlostí blesku utíkal k záchodové míse.

Nakonec jsem se to snažil nevnímat, pokoušel jsem se housle rozjet, dřel jsem smyčcem o struny jako ďábel ! Ano,jako ďábel a z konečníku houslí začala vylezat ďábelská zvířátka ! Malí, patnáct centimetrů měřící hadíci. Slizči než-li já sám.

Náhle jsem si uvědomil… Osud tomu pravděpodobně nechce. Já, Larry Dobrovský, zůstanu navěky věků PRASETEM. Sežral jsem ‚hadíky‘ a pospíchal za svejma kurvama s levnou tequilou v ruce.