Anděl?

„člověk tak dlouho chce to, co nemůže mít, až ztratí i to, co už má“

…. Seděla na parapetu a holýma rukama chytala do dlaní první vločky sněhu. Vzhlížela k nebi, které té noci mělo barvu hustého mléka. Drobné vločky se snášely na chodník a zahalovaly malé sídliště pod hustou peřinu. Byla smutná. Aniž by věděla proč. V tom za sebou uslyšela šustění křídel. Ohlédla se, ale nic za ní nebylo. Přesto cítila něčí přítomnost, tam uvnitř, v duši. Naklonila se z okna, pro právě letící vločku…. Zdál se jí zvláštní sen. Letěla na křídlech anděla přes černé moře a krajinu osvětlenou jen měsíčním svitem…
… ráno ji našli pod oknem, zmrzlou, ale s úsměvem na tváři. (Prý chytala sněhové vločky)