propagandi...

Leželi jsme spolu na divanu

přejela mi rukou po strništi

rozesmála se jako vždycky

protože je na dlaních lechtivá

a rozpustile povídá

Vzpomínáš jak jsme se potkali?



Na to nezapomenu…



Tenkrát jsem byl příležitostným fotografem

takže když mne zas jednou oslovili

vyjel jsem za objektem

co byl deset jar za katrem…



čekal jsem až vyjde

po letech svobodná

ale když se objevila

pouhým posunkem mi nic nedovolila

prý zná jedno vhodné místo s motivem…



tak jsme nasedli a odjeli před bránu

ve starobylých hradbách

a tam jsem ji zvěčnil

v impozantním postoji

s neuvěřitelným charismatem…



jakmile se někde objevila

ať už v novinách nebo naživo

lidi šíleli

prostě věděla jak upoutat…



a ty její projevy

to bylo teprve něco

/jistě to znáte

kdy zůstanete skutečně sami?

ve smrti a projevu na veřejnosti/

zprvu začínala velmi nejistě

stála strnule hlas utlumený

chvílemi v zádrhelech monotónní

ale s časem se rozmluvila

svaly se uvolnily

hlas zesilovala

a začala gestikulovat rukama...



proud slov se začal řinout

aby se vzápětí přelil v gejzír

a ve finále tu lavinu zasekla

a zasypala ostrou hrází…

/však také měla ve znaku fasces

vetknutou sekeru ve svazku prutů/….



kdo ji zprvu ignoroval

byl v průběhu stržen emocemi

a na konci už zcela fascinován

sdílel s ní nové myšlenky…



byla prostě nejlepší řečnice

ve sluneční soustavě

jen jí chybělo hbité a šikovné pero…



a tehdy si mne opět všimla

to když jsem ji oslovil na jedné tiskovce:

Jak to děláte že jste všudypřítomná?...



přesouvám se vznášedlem…



a mě hned napadl krátký slogan

s dvojsmyslem:

šelmovitá kočka nad městem…



dokázala ovládnout davy

energicky hypnotizující silou…



dodnes si pamatuji

když si mě dobírala otázkou

víš co je důležité

pro každý velký cíl který si vytýčíš?

/A nemusíš jich mít tisíc/…

Nesmíš ztratit kontakt s lidmi…



a když budeš dostatečně dlouho opakovat co chceš

nakonec i ten poslední posluchač pochopí

co sděluješ…



Tak to je má Kamarila...