Ta Třetí...

žil na chladném a větrném místě

kde sníh padal celé věky

z naducaných mraků

a každá vločka připomínala kód

čekající na rozluštění…



jednou když se vracel

našel u vchodu mezuzah

pergamenový svitek…



přihodil pár polen do krbu

posadil se do křesla

natáhl bosé nohy k teplu

a pomalu jej přečetl…



pak loupl očima

do chumelenice za okny

a zavzpomínal si

jaký byl tenkrát svět

plný virtuálních oken…



v té době už číst nebylo třeba

ty podivné značky na papíře

stačilo přehrát výslovnost

a oživit obrázky…



často byl někdo fyzický

v jiném virtuálním

a nikdo neviděl varování

až došlo k dynamickému propojení

hmotného s imaginárností…



pohlceni jeden v druhém

dokonce zplodili potomka

a byli přesvědčeni že se jim Rory vydařila

/spoustu toho po nich podědila/

takže si mohla budovat

v rámci rozšířené reality

svou vlastní dimenzi skutečností…



nevěděli jste jaký vybrat gauč?

jak bude vypadat doma?

stačilo ho umístit

do virtuálního modelu

vlastního interiéru…



nebyli jste si jisti

jaký oblek vám bude slušet?

skenovací zařízení vás zaměřilo se vším všudy

a mohli jste si vyzkoušet cokoli přímo na sobě…



v cizím městě

už jste nepotřebovali nahonem

shánět průvodce

mluvící obaly brýle s ušima

i jasnovidecké obchody

vás informovaly o všem možném

nebo stačilo na něco namířit Pé-honem

a zjistili jste si kdo kde žil

kde se dobře najíst

a místo zříceniny viděli hrad jaký byl

v době své slávy v čase minulém…



zamrkal očima rozzářenýma ohněm

a usmál se…



najednou se setmělo…



chytil svýma hrubýma tlapama

ty malé jemné ruce

přilepené na obličeji

to už se rozesmál na celé kolo

a ona se ladně přehoupla

přes jeho rameno do klína…



Conciencia…