Jak se vyléčit z rakoviny část 1.

Bob byl normální chlap. Žral guláš s šesti knedlama, měl dvě ruce, nohy a koule a kamarádů, co by se dali na jedné ruce zajetého tesaře spočítat. Bobo rád sral, měl to malé místečko dvakrát tři metry radši než hospodu. Měl tam svůj klid. A jistotu, že hovna vždy dopadnou do mísy. V práci v továrně na paštiky to tak jisté neměl. Tam mu kolikrát hovna padaly na hlavu, na ksicht, na duši. Hovna spolupracovníků, šéfů, všech těch ztracených existencí v kolotoči jménem život.
Bob prostě potřeboval rychle prachy, ale jestli to tak půjde dál… Prostě s tama vypadne i když práce nikde jinde není. Ale vraťmě se k Bobovu sraní. To si tak jako každý večer hověl na té jeho úžasné míse. Výkaly byly pěkně pevné a kadilo se mu jedna radost. Jenže když už si utíral prdel, cítil se trochu jinak. Tak se koukl na hajzlpapír byla tam nežádoucí krvavá skvrna. „Kurva, co to je?“
Divil se Bob a čuměl na ten flek jak smyslů zbavený. Naprosto omámeně hodil papír do hajzlu a spláchl.
Hovna i s tím zakrváceným papírem se chvilku točila a za moment bylo po všem. Konec. Hajzlík čistý. Bob se na to překvápko snažil zapomenout a šel se najíst.
Jenže jak se mu to tak dělo asi týden. Až ho při kálení prdel začla pálit ze vnitř. Jako, kdyby sežral celý kýbl papriček jalapenos. Rozhodl se to dál neignorovat a poradit se se svým lékařem.
„Pane Rudý, tak co vás trápí?“
„Když sem kálel a pak si utíral prdel, tak jsem měl na záchodovém papíru krvavou skvrnu ve tvaru Haliny Pawlowské.“
„Aha. Tak se na to podíváme. Lehněte si na lehátko a stáhněte si kalhoty po kolena.“
Bob Rudý si přešel k lehátku, stáhl si kaťata a svlalil se na něj jak shnilá hruška.
„Měl jste nějaké problémy při vylučování?“ Ptal se Dr. Veselý a natahoval si rukavice.
„Jo pálí to jak kdybych si do prdele rval chilli papriky.“
„Uhm“ říkal Dr. Veselý, když Bobovi strkal prst do prdele. „A co teď?“
„UAHM!“ Dusil výkřik pan Rudý.
Doktor šmátral a rejdil prstem jako zkušená kurva. „Aha. Nějaký hemeroid snad.“ Ještě chvilku rejdil až Bobovi vyhrkly slzy do očí. To utrpení bylo pro něho nekonečné.
Dr. Veselý ale nakonec přestal a vyndal prst. Stáhl si rukavici namazanou lubrikantem a vyhodil ji do koše.
„Pošlu vás na chirurgii. Tohle dáte sestře ať vám to podepíše.“ Sám ještě něco ťuká do počítače. Vzápětí se rozjede tiskárna. Podává Bobovi papír.
„Tak děkuju pane doktor.“ Sbalí Bob lejstro a už odchází. Ještě slyší pana Veselého vesele volat. „A nezapomeňte třicet korun!“
„Zajebaní felčaři." Prodrtí Bob mezi zubi.
Po poplatku se teda vydá na chirurgii.