Fraška

Po celou dobu svého postávání na onom rohu se nemohl zbavit podivného pocitu procitnutí. Už nikdy více se necítil volný. Nebyla obloha, jen šedý strop. Nebyly lesy v dáli, jen nepřesvědčivé ploché herní kulisy. Okolí byla scéna a sněhem pokrytá poštovní schránka jen rekvizitou. Lidé na ulici byli jen přesvědčivě hrajícími hloupými loutkami, sníh, který je od sebe odděloval, jen peřím. Vše, co předtím shledával daleko, bylo blízko a vše, s čímž doteď počítal jako se samozřejmostí, pouhou fraškou.

Pak světla sálu ztmavla a kopa hvězd sledovala dnešní představení. Když se sál utišil a prostorem zněly pouze hlasy na scéně, začal se On strachovat. Strachovat se pádu opony.