Štěstí v pravou chvíli

Jan Novák seděl ve svém autě, které stálo v dlouhé koloně. Ta se jen pozvolna hýbala. Ani mu to v tu chvíli moc nevadilo, protože myšlenkami začal bilancovat svůj dosavadní život. Velmi brzo měl pocit, že ho opustilo štěstí. Rozvod s manželkou byl na hony vzdálený klidnému rozchodu a plně si uvědomil to, že o blížících se Vánocích bude poprvé po dlouhých letech sám. Kde se stala chyba? Věděl, že jednou z příčin byl jejich syn, který propadl drogám a skončil v ústavu. Uvědomil si, že ve výchově zcela selhal na celé čáře. Nemusel ani moc přemýšlet a našel další příčinu. Tou bylo jeho pracovní vytížení, ale díky jeho platům si nežili špatně.
Poté se zadíval se na škodovku před sebou. Vzpomněl si, že takovou kdysi také měl. Hned mu přišlo na mysl, že bylo chybou, když si koupil prvotřídní luxusní auto, s kterým pak havaroval a oprava stála spoustu peněz. A od té doby, jakoby se ho chytla smůla. Dovolená v zahraničí díky krachu cestovní kanceláře nevyšla, přičemž přišli o peníze. Samozřejmě, že manželka mu neustále vyčítala, že to byl on, kdo chtěl s onou cestovní kanceláří letět. Vrcholem všeho byla chata, kterou zakoupili. Když přišla velká voda a chata vzala za své, tak zase mu bylo vyčteno, že byl tím, kdo prosazoval její koupi. A poté, co syn skončil v nemocnici, začal se mu hroutit svět i život. A teď do toho ještě přišly problémy v práci.
Zcela ponořen do chmurných myšlenek, kdyby to či ono nebylo, dojel k panelovému domu, kde bydlel. Za chvíli zaparkoval na parkovišti a po vystoupení z vozu pohlédl do oken svého bytu. Nesvítilo se v nich. Nikdo na něho nečeká, tak jako dříve. Že se kalich hořkosti většinou pije až do dna, mu hned proběhlo hlavou při zamykání vozu. Může byt ještě hůř, ale i lépe. Štěstěna je vrtkavá. Pomyslel si a pomalu vykročil k domu.
Došel ke vchodovým dveřím a odemkl je. Přitom zrakem spočinul na zvoncích, které osvětlovalo světlo z pouliční lampy. Několik vteřin hleděl na zvonek s nápisem NOVÁKOVI, načež pravou rukou otevřel dveře. Ze zamyšlení ho vytrhla velká rána, která se náhle ozvala za ním. Cukl sebou a otočil se. Na dlaždičkách uviděl velký kus ledu, který se částečně roztříštil. Chvíli na něho nevěřícně hleděl, přičemž si uvědomil, že jen o vlásek unikl vážnému zranění a to v tom lepším případě. Bylo to opravdové štěstí, a to měl. I když si poslední dobou myslel, že ho opustilo.