Padlí andělé

Závidím andělům křídla.. Jsou symbolem svobody. Ale jsou andělé opravdu svobodní? Mohou létat, kde chtějí. Ale neznají lásku. Neznají pohlazení. Znají jen nedotknutelnou krásu. Jsou nesmrtelní. Ale chtějí být? Má cenu trávit život bez milované osoby? Jejich křídla jsou náhle zátěží. Břemenem, jež nechtějí dál nést. Chtějí žít na zemi a mít obyčejné lidské starosti. Pak dostanou tu možnost. Ďábel ji nabízí. Za jejich nesmrtelnost, schopnost létat a za jejich duši je dopraví na zem. Mohou pak žít mezi námi. Když andělé přijmou, z bílé v černé se mění. Náhle jsou na zemi. Upadli zapomnění. Mají pořád křídla, ale jsou polámaná. Už nikdy nemohou zpět. Neví, kde je nebeská brána. Chtějí žít tady a být jednoduše šťastní. Mají v sobě spoustu lásky. Najednou však neví, komu ji dají. Pro lásku je tak málo místa. Nikdo je nemá rád. Není tu pro ně dost místa. Jsou z toho zoufalí. A tak jen bloudí po světě. Nemají svou duši, nemohou létat a stárnou. Pak jednou umřou. Trpí v pekle. Ale nikdy nelitují. Byla to jejich volba a oni to zkusili. Zkusili najít lásku. Teď už ví, že na zemi není. Ale pokud by nespadli z nebe, nikdy by nevěřili. A stejně jako teď v pekle, tak i v nebi trpěli by svou nesmrtelností…