Pošetilost

Stál jsem uprostřed místnosti plné krve, což mě ani moc nepřekvapovalo, poněvadž pocházela z mrtvého, jehož jsem o život připravil svým vlastním přičiněním.
Choval se ke mně tak arogantně, až se mi to příčilo. Nemohl jsem to už dále snášet, a tak jsem ho zabil.
Počkal jsem si, až v noci usne, vešel do jeho domu a několika ranami ho usmrtil. Nikdo nebude podezírat mě, protože navenek jsem se k němu choval více než úlisně a podlézal jsem mu takovým způsobem, až jsem si byl sám sobě více než odporný a nebýt to já, tak bych asi sám sebe zabil.
Podle vnějších pozorovatelů bych měl ze smrti svého nepřítele nejmenší zisk. A to se mi velice hodilo. Nůž jsem si vsunul do saka a spokojen ze svou prací jsem opustil jeho dům. Doma jsem se svlékl, omyl se, lehl si a spokojeně usnul.
Ráno mě probudilo tlučení na dveře. Tušil jsem, že je to policie, a tak jsem rychle vstal, bezmyšlenkovitě se oblékl a sešel po schodech do přízemí, abych „přivítal“ své návštěvníky.
Otevřel jsem dveře a oni se rychle přesunuli do mého domu; byl to komisař Becket – kterého dobře znám, byl to přítel mé oběti a tedy trochu i můj – a nějací dva strážníci, které ale vykázal ven, i když se mu snažili něco naznačit.
Bez toho aniž by na mě pohlédl mi vylíčil, že ráno našli mrtvolu Petera Ugwella – jak se mrtvý jmenoval – a že se se mnou, jako jeho důvěrníkem a nejbližším přítelem, přišel poradit, jestli nevím, kdo by na jeho usmrcení mohl mít zájem.
Odpověděl jsem, že o nikom nevím a snažil jsem se aby můj hlas zněl co nejvíce překvapeně a zlomeně.
V tom se na mě komisař podíval a zarazil se. Pohlédl jsem na sebe do zrcadla a zjistil, že jsem si ve své roztržitosti – nebo spíše hlouposti – oblékl šaty, které jsem na sobě měl minulé noci a které byly celé od krve.
Komisař otevřel dveře a vpustil dovnitř jeho doprovod a ti mu řekli, že ho na to chtěli upozornit zrovna ve chvíli, když je vykázal před dům.
Komisař mě prohledal a v pravé kapse mého saka našel nůž, také potřísněný krví.
Byl jsem natolik bláhový a jistý si svou nedotknutelností, že jsem se nezbavil ani krví potřísněného oděvu, ba ani toho proklatého nože.
Zatkli mě a obvinili z vraždy.
Teď sedím ve své cele a poslouchám jak mi – díky mé pošetilosti – stloukají šibenici…