Padlý anděl

Včera jsem dal výpověď.
Někomu to možná přijde podivné. Zvláště po tolika letech oddané služby. Ale v dnešní době to přece není nic neobvyklého. Je pravda, že už jsem byl prací unavený a znechucený. Přesto na mě dýchla trocha nostalgie, když jsem naposledy opouštěl svou kancelář. V této místnosti jsem strávil posledních několik tisíc let. Ano, práci strážného anděla jsem vykonával velice, velice dlouho. A teď jsem zamknul dveře a klíč odevzdal na vrátnici. Stejně tak služební telefon a uniformu. Nečekal jsem, že mě to tolik sebere. Nejtěžší okamžik nastal, když mi začala vypadávat pírka z mých nádherných bílých perutí. Takové aspoň bývaly. Teď visí zplihle na zádech bez jediné známky života. Už nikdy nepoletím. I s tím jsem se nějak vyrovnal. Lidé říkají, že všechno zlé je pro něco dobré a já změnu opravdu potřeboval.
Nemohl jsem se dívat na to, co se stalo s lidstvem. Na začátku to byli malí chlupatí tvorečkové podobní opicím. Byla s nimi docela zábava. Moje práce spočívala v ochraně jejich příbytků před ohněm a šelmami, také v zajištění obživy. Nic složitého. Celé dny jsem pozoroval, jak si dělají život jednodušší. V tom byli, jsou a budou vynikající. Stál jsem u zrodu i zániku mocných civilizací. Jako nezkušený mladík jsem šel se svým klientem poprvé do války. Tehdy jsem poznal krutost lidského plémě. Taky práci našich kolegů z oddělení pro transport na onen svět. Byl to děsivý pohled, ale časem jsem mu přivykl, neboť okamžik smrti je v životě člověka nevyhnutelný. Já ho měl jen oddálit. Moc mi to nešlo. Snažil jsem se válkám vyhýbat, ale nebylo to lehké, je to lidská přirozenost a krutost se stále stupňovala. Mnoho hodin jsem strávil ve společnosti našeho psychologa, který se pokoušel odstranit mé noční můry. Bezúspěšně. Začal jsem je brát jako součást svého povolání. Zvěrstva, kterých jsem byl svědkem dole na Zemi, se ke mně vracela v temných nocích.
Stále ve mně zůstávala jiskřička naděje, že s tím náš šéf něco udělá. Nepomohla potopa a snaha o osobní příklad jeho syna skončila fiaskem. Lidé se nezměnili ani s příchodem moderní doby a civilizace. Naopak našli další rafinované způsoby jak zabít jeden druhého. Lidé pošlapali všechny naše zákony a tehdy se ve mně začala lámat víra v účelnost mojí práce. Moji klienti se začali střídat rychleji než jarní počasí. Některé z nich jsem nestihl ani poznat. Krvavé jsou nejen války, ale už i běžný život. Život se stal válkou. A já se válkám vyhýbám! Ke všemu ještě ten jejich nevděk a vypočítavost. Proto jsem se rozhodl skončit. Přemlouvali mě, ale já se nedal. Splatím lidstvu všechny dluhy.
Dnes jsem se zúčastnil konkurzu do nového povolání. Pod kotlem jsem zatopil jako první a s vidlemi zacházím nejlépe ze všech.