Konec

Proč se to muselo stát, proč jsi mě opustila? Vím, byla to velká chyba, ale snad jsi mi mohla odpustit po tom, co jsme spolu všechno zažili. Pořád mám před očima tvou uplakanou tvář, klepou se ti rty, zkrz které cedíš nadávky. V ruce držíš uschlé růže. Naše láska uvadla stejně jako květiny, kterými jsem ti ji vyznával. Bojím se tě dotknout, i když bych tě nejraději objal. Bojím se promluvit, i když bych ti chtěl říct, jak mě to mrzí. Je pozdě. Všechno hezké jednou končí. Jo, říká se to, ale když to pak člověk pozná, nedá se to snést.

A silnice pořád ubíhá dál. Vidím jen dvě malá světla ve tmě. Nárazník mého auta proráží hustý déšť.

Kéž bych mohl vše vrátit zpátky, ale to nejde. Chci začít od znova. Tvé azurově modré oči o mne už ani pohledem nezavadí. Co mě teď čeká? Už dávno jsem zapomněl žít bez tebe a bez lásky. Vzpomínám na tvé jemné doteky a tisíce polibků. Vzpomínám na společné krásné chvíle. Tehdy u jezera, vzpomínám na dlouhé noci. Proč hezké vzpomínky vyvolávají smutek? V mysli tě vidím. Jsi krásná, usmíváš se. Nejde to vydržet. Chci plakat, ale nemám slz. Chci křičet, ale jen slabě sípu. Chci tě držet, jsi však příliš daleko.

Slzy mně zaslepují. Auto se řítí tmou. Nejde je ovládat, nedokážu se soustředit.

Nemá smysl zbytečně tu zůstávat. Bez tebe jsem ztracený. Kolikrát jsem měl na mále, ale ty jsi mě vždy podržela. Pomohla jsi mi, podpořila mě. Co si počnu v situacích, kdy jsem byl zvyklý opřít se o tvou statečnost. Jsem jen bezcitný, zbabělý a sobecký srab. Jsem všech lhářů král. Nezasloužím si tě. Určitě jsi po rozchodu toužila už dlouho. Ne, to není možné. Přeci jsme byli spolu šťastni. Jo, jsem si jistý že jsme byli šťastní. A já to vše zahodil jen kvůli svému odpornému chtíči. Už nikdy nebudu po tvém boku usínat, ani se probouzet. Už nikdy...

Přes slzy nevidím. Ze smutku točí se mi svět. Jen skřípot pneumatik slyším. Tak tohle je můj konec.