Svržený anděl

Už je to dlouho, snad roky. Přestala jsem počítat dny. Čas plyne tak pomalu, je snad nekonečný. Chci konec. Chci zpět!
Nenávidím to tu. Příliš krutý trest za chybu. Cožpak on je neomylný, že mne trestá? To jsem se tolik provinila? Nejsem zlá či špatná. Jen jsem uklouzla, spletla se. Litovala jsem toho. Ale on na to nedal. Vyhnal mě. Svrhl mne se dolů.
Už dávno nezářím, nejsem tak krásná, tak dobrá. Jsem špinavá, krutá, bezmocná. Toužím po své dávné síle, ale tu již nikdy mít nebudu. Řekl mi to.
Udělala bych cokoliv, abych mohla pryč, domů. On mě však nepustí zpět. A kdo je pak krutý? Považuje se za něco víc než je. Je stejný jako my všichni, tak bezmocný.
Upsala bych duši, za možnost změny. Nenávidím to tu. Proklínají mne. Toulám se, žiji ve špině. Jsem obyčejná chamraď.
Za to, že jsem neuhlídala, jsem skončila tady. Cožpak se nemohu nějak odčinit? Lituji, ale teď nevím. Možná už ne. Možná jsem si to přála.
Nemám sílu ovládat svůj hněv. Nenávist mě již prostoupila. Není čeho litovat. Snad jen toho, že jsem v něj věřila. Chyba, která se neopakuje.
Znovu povstanu. Jako temný anděl. Anděl pekel. On mě svrhl, zbavil mě mých bílých křídel, vzal mi je.
Ďábel však o mne stojí. Půjdu s ním, kam si bude přát. Pomstím se všem, za to, oč mě připravil.
Chtěla jsem být milována, teď však budu nenáviděna. Ale v tom není rozdíl. Teď už ne.
Mám nový “život”. Teď budu bojovat. Mám zase svá křídla, černá jako nejtemnější noc. Ale zase jsem tu. Budu tu a budu vás střežit, dokud nepřijde váš čas. Pak spolu odejdeme a ani on vás nezachrání. Rozlučte se, odcházíme.