ROZMLUVY II.

- Již delší čas jsi velmi smutná, proč?
- To je těžké, nevím, jak to vyslovit.
- Pověz, co cítíš ... přijdeme na to.
- Víš, muži, od té doby, co je trh přímo před naším domem, občas tam sama zajdu....
- Na tom není nic zlého ...
- To ne, ale vídám tam velmi krásné ženy, mnohem krásnější než jsem já. Mám obavy zda pro Tebe mohu být stále tou jedinou ...
- Milá ženo, velmi mě těší Tvé obavy o moji lásku k Tobě ....
- Proč?
- Protože mi to dává jistotu, že Ty mne stále miluješ... Rád bych však upokojil Tvoji mysl.... Máš pravdu, je mnoho krásných žen. Sám jsem několik takových za svůj život poznal osobně ... ale jen málo z nich mělo krásnou i duši. Potom jsem také poznal úplně obyčejné ženy ... které si však pro svoji duši zasloužily obdiv... No a Ty jsi nejen krásná tělem, ale i duší ... co bych si tedy mohl víc přát?
- Mluvíš hezky ... Jen co je pravda ... Ale ... Přesto mě to trápí ...
- Víš, nemohu Ti dát více než vysvětlení a lásku. Vysvětlení jsem Ti právě dal ... Lásku, kterou se Tě snažím obklopit, však musíš cítit ve svém srdci ...
- Cítím, cítím ji ... jen ...
- Buď opatrná, ženo má! Tvá myšlenka má velkou moc! Ne jiné ženy, ale Ty sama můžeš takto způsobit, že konec našemu věrnému vztahu učiníš....
- Jak to myslíš, drahý?
- Tak, jak jsem to řekl. Tvé myšlenky tvoří tvoji budoucnost. A buď tvoříš něco, co přináší užitek, anebo něco proti tomu. Ty sama určuješ svoji budoucnost. Tak se tedy rozhodni: Chceš tvořit nebo rozkládat náš vztah?
- Odpusť. Nemyslela jsem to zle, jistěže chci, aby náš vztah byl i nadále zachován tak krásný a čistý ... Jen blázen by toužil po jeho zničení...
- Já jsem též šťastný v našem vztahu, nepotřebuji pátrat po jiné ženě ... To, čeho si na Tobě nejvíce cením, je Tvoje originalita. To že jsi jiná než ostatní ženy, které je možné potkat venku na trhu ... Jestliže jsi tedy zvolila tento účes jen proto, že ho nosí ty ženy venku, klidně můžeš opět své krásné vlasy česat starým způsobem ... Rád se dívám na ty slabé pramínky vlasů, které Ti stékají po tvářích ... a také mám rád tvé přirozeně jahodové rty ...

Konec