Má duše pláče...

Každý den je pro mě jako pohádka, mám spoustu přátel a hlavně tebe, Leni. Jsi ta nejůžasnější sestřička, kterou mi každý závidí. Když mám nějaké trápení, ty mě obejmeš, popovídáš si se mnou,zdá se mi, že mi rozumíš dřív, než ti cokoliv řeknu. Bez tebe by byl můj život nuda, byla bych zakřiknutá holka, která má ze všeho strach. Ale teď jsi pryč, stále mám v hlavě ten den, proč jsi tolik spěchala? Spěchala jsis pro smrt a ani ses nerozloučila. Nemělo se to stát, ta autonehoda nezabila jen tebe, ale i mě, mou duši. Připadám si jako v hluboké studni, z které pomalu šplhám ven, ale někdo mě zaze skopne dolů a já už nemůžu. Nechci bez tebe žít, z mé duše zbyl jen strach a bolest. V srpnu to budou dva roky a mně to přijde jako čtvrt století. Bez tebe.

Miluju tě, děkuju za všechno, co jsi mě naučila. Nikdy na tebe nezapomenu.