Dopis potřísněný krví

Seděla na židli uprostřed pokoje a v ruce tiskla pero. Po tvářích jí kanuly slzy a dopadaly na papír položený na stole. Snažila se nevzlykat, ale nešlo to. Sklonila se nad papír a začala roztřesenou rukou psát. ,,Má jediná opravdová lásko, scénáři mého života, loučím se s tebou!" Na papír jí ukápla další slaná slza. Cítila tu zhoubnou bolest, se kterou musela tak dlouho žít. Trápila se, trápila se pro něj! Milovala ho víc než svůj život! Pokračovala: ,,Ani nevíš, jak moc mi chybí Tvé vášnivé polibky. Tvé jemné doteky a pohlazení. Tvé vřelé, láskyplné pohledy, které mne vždy rozpálí, jako planouci oheň."
Zamyslela se. Tentokrát jí pláč už přímo otřásal. V hlavě, ale především v srdci, se jí vynořila spousta vzpomínek. Psala dál: ,,Když jsem s Tebou, ztrácím zábrany, jsem svá, ale především, především Tvá! Když mě ukládáš ke spánku a já usínám ve Tvém náručí, cítím se jako ve snu.