Černá duše

Stojím tu a přemýšlím, proč jsem vlastně tady, 20% mého života je krásných plných zábavy, smíchu a radosti s přáteli, které miluju a nechtěla bych je ztratit. Ale co těch zbylých 80%, co s nimi, jsou plné trápení. Každé ráno, když se probudím, měla bych děkovat za krásný nový den, ale proč si místo toho kladu otázku: ,,Proč jsem se probudila?" Nemůžu dýchat, duše se mi svírá bolestí a chtěla by odejít pryč, pryč za tebou tam do těch míst, míst smrti. Nebojím se tě, smrt je totiž rozkoš, a proto přichází až na konec. Někdy mi chybí člověk, kterému bych kdykoliv mohla říct pocity z nového dne. Ale jsem ráda, že tady nikdo takový už není, protože by ho to bolelo. Asi nikdy bych o novém dni neřekla, že je krásný. Mé myšlenky jsou pesimistické od té doby, co jsi odešla, zavřela jsi za sebou dveře a já?? jsem tady, schoulená ležím v prachu a špíně. Čekám na ruku, ruku, kterou mi někdo podá a pomůže mi vstát a nadechnout se zhluboka života, který je okolo mě, ale něco mě brzdí, snad ten pocit, že už nikdy nebude nic jako dřív. Písnička Still loving you od Scorpions, jako by mi mluvila z duše, je tak krásná a přitom mě tolik dusí jí poslouchat. Připomíná mi poslední den s tebou. Ležela jsi v rakvi tak krásná, mladá a bez starostí. Slyšela jsi vůbec, co ti říkala. Teď jsme si vzdálené, myslím naše těla, ale tvou duši mám stále u sebe. A tvé srdce chráním dál, dál chráním naši lásku. Často jsem se chtěla otočit a vzdát to. Prostě se zabít, jít za tebou. Ale stále mě tady někdo, nebo něco drží, nevím, co to je, asi pocit, že jednou potkám někoho, kdo mě bude milovat a ukáže mi, co je to štěstí, štěstí, které odešlo s tebou. A třeba budu šťastná a konečně zjistím, že je svět trochu krásnej. Ale nesmím se ohlížet okolo sebe, protože svět je svině, ne svět neni tak zlej, on je krásnej, ale my lidi jsme ho zničili a teď ničíme sami sebe.