život a smrt

Bylo nebylo, chodili po světě dva sourozenci, Život a Smrt. I přes jejich příbuzenský vztah ale nechodili společně. Život byl starší, a tak chodil rychleji a všude byl dřív než jeho sestra. Smrt svému bratrovi záviděla a žárlila na něj, a tak za ním všude chodila a ničila vše, co Život vytvořil. Život svou mladší sestru nechápal, byl příliš zahleděný sám do sebe, a tak si počínání Smrti vysvětloval jako škodolibost z její strany a dokonce se mu i zdálo, že v jejích očích vídá záblesky triumfu vždy, když se jí podařilo mu pošlapat jeho dílo. Smrt přitom ale trpěla tím, že nebyla lidmi tak milovaná jako její bratr. Ji všichni nenáviděli a odháněli od sebe, zatímco na jejího bratra se těšili a nadšeně ho vítali. Smrti se zdál její bratr dokonalý, všude ho milovali, děkovali mu a do nebes ho vynášeli. Smrt byla zoufalá, toužila jen po troše uznání, po něžném pohlazení. Trápila se a byla osamělá. Avšak jednou dostala záhadnou pozvánku. Smrt nelenila a rychle pospíchala na uvedenou adresu, kde našla svého hostitele. Už na ni čekal, usmál se, když poznal, že je to ona, že konečně vyslyšela jeho prosby a přijala jeho pozvání. Smrti se až zatočila hlava, jak byl pro ni tento nový a dosud nepoznaný pocit opojný. Konečně ji někdo sám od sebe oslovil, poprosil o laskavost a ona se mohla přetrhnout, jen aby mu pomohla. Konečně jí někdo důvěřoval, měl ji rád a dokonce se na ni i těšil. Smrt se po dlouhých letech ústrků dočkala zadostiučinění. Život přece jen není neomylný, tady to zbabral a ten, jemuž její bratr tak ublížil, se radši obrátil na ni, aby napravila chybu svého staršího bratra.