Rozmluvy VI.

- Otče, pověz mi, jak na to přijde, že vy s maminkou jste k sobě tak laskaví?
- Můj synu, jak nejlépě odpovědět na tvou otázku?
- Zajímá mě pravda ...
- Tu musí najít v životě každý sám ... Tvoje pravda může být trochu jiná než je ta moje a maminky, ale poslouchej ... Je to tak. Láska je něco, po čem mnoho lidí touží... je to však také něco, co ve skutečnosti vytvářejí lidé mezi sebou. Není univerzální recept na lásku, je jen vědění, že lásce předchází úcta a vzájemné porozumění ...
- Říkáš otče, že láska je něco, co si dva lidé tvoří spolu? To není tak, že láska přijde a zase odejde?
- Ne synu. Tak jako Vědro se nenaplní vodou jen při tvém pohledu na něj, tak láska sama Ti do náruče neskočí ... musíš se o to zasloužit.
-Tomu rozumím, ale jak ovlivníš, aby se během krátké doby neztratila?
- Znovu Ti dám příklad s vědrem, jestliže chceš mít vědro stále plné ... musíš proto něco udělat ... voda se vypařuje, a když ji nedoplňuješ a nedbáš o to, aby nebyla vystavena velkému vedru ... S největší pravděpodobností jednoho dne najdeš vyprahlé dno ... I lásku musíš doplňovat.
- A co je to vlastně ta láska?
- Láska je cit, který chováš k jinému člověku, zvětšuje se, nebo zmenšuje podle toho, do jaké míry jsi schopen tvořit s tímto člověkem něco společného.
Jestliže vám chybí společný cíl, kterého budete chtít dosáhnout, těžko se vám bude hledat společná cesta na celý život.
- Myslím, že tomu rozumím... ty a maminka stále vytváříte svoji společnou budoucnost....
- Ano, synu ... nejprve bylo naším společným cílem mít rodinu a dítě...když jsi se narodil, stalo se naším cílem dopřát ti dobrého vychování a takového dětství, které ti dovolí vyrůst v silného muže a poctivého občana tohoto státu ....Až úplně dospěješ, bude naším cílem zabezpečit si pokojné stáří ... Máme ještě hodně práce před sebou ...
- Co pro Vás znamená pokojné stáří, otče?
- Dobrá otázka! Mnoho lidí, kteří mají děti, ztratí smysl života v momentě, kdy jejich ratolesti opustí rodné hnízdo ... Proč? Odpověď je snadná: Protože veškerou svoji pozornost směrovali ke svým dětem. Nevytvářeli už dál nic společného mezi sebou ... Muž se staral o shromáždění dostatku potravy pro rodinu a žena zase o teplo rodinného krbu. Středem zájmu byly děti ... Ale co si počít, když najednou děti samostatné jsou ... nikdo o rodičovskou péči nežádá ... Rodičům jakoby sil začalo ubývat a občas ztratí chuť věnovat pozornost jeden druhému ... Začnou si být cizí ... Nikdy s maminkou nedopustíme, abychom si byli cizí ... a tak hledáme společný cíl pro dalekou budoucnost, která se za dveřmi objeví dřív než se nadějeme.

Konec