Vítězství

Vítězství
,,Andreo, musím ti něco říct," klepe se hlas asi 23 letému mladíku Brunovi, jeho 18 letá partnerka se na něj tázavě podívá, takového Bruna nezná: ,,Andy, víš, jak byla ta oslava narozenin......" odmlčí se, Andrea se na něj láskyplně a povzbudivě usměje: ,,No tak já mám takovej menší problém..... měl jsem úlet s Viktorií, Andrejko, prosím, odpusť mi, já...já nevím, jak se to mohlo stát!" ,,Bruno, Bruno, Bruno!" rozbrečí se Andrea a uteče. Nechce o něm už nikdy nic slyšet, nic vůbec nic. Utíká. Neví kam. Domů? Snad. Ano běží domů, domů za maminkou do její teplé náruče. Ubrečená vlítne matce do náruče, ani jedna nic neříka, tak mladší brečí a žena
v letech ji hladí po tmavých vlasech, víc nepotřebují, matka poznala, že není vhodná doba se dcery zeptat na její trápení.

O 4 měsíce později

,,Ahoj Andrejko, víš, koho jsem potkala? Viktorii! A hádej kde! Na gynekologii a s pěkně velkým břichem!" Andrei tato informace vyrazí dech. Bruna od té doby neviděla, spálila fotky, dárky,
které od něho dostala, dala na dno obrovské krabice, stejně jako dárky od všech bývalých. Ale předtím jí nikdy nevadilo, když toho dotyčného, třeba jen po týdnu viděla se líbat s jinou. Předtím... než Viktorie čekala Brunovo dítě!

O 2 měsice později

Konečně po maturitě! Už nestresována školou nasedne Andrea do přeplněného trolejbusu - směr střed město. Musí se nějak odměnit. Kráčí, v ruce s jahodovou zmrzlinou směrem ke kašně. Tu ale najednou uvidí tvář nepřítele - Viktorii, která je zavěšená do Bruna, do jejího Bruna. ,,Ahoj," usmějí se oba, ale ona ještě nemá sílu jen tak ho pozdravit. Z ran ještě teče krev. Raději neodpoví a dívá se jinam. Rozbrečí se, všude je sucho, jen před touto slečno teče potok, slaný potok. Po chvíli se rozběhne, běží, běží, ostrý vítr ji bodá do tváří, pro slzy vidí rozmazaně. Doma v koupelně rozrazí lékarničku a polyká prášky hlava nehlava........................................................................................ Klesá a usíná........................ Viktorie vyhrála.