"Tajemná paní"

Zavřu oči. Cítím tvoji přítomnost. Sedíš na okraji postele a hledíš na mě. Neptala jsi se, zda můžeš vstoupit a přesto jsi tady. Slzy. Ty hořké kapky bolesti, které mi stékají po tváři. Máš je přece tak ráda...
Usmála ses. Ty jsi přece slibovala, že se vrátíš. Nevěřila sem ti. Nechtěla jsem ti věřit...
Odešla jsi bez rozloučení a já na tebe téměř zapomněla. Neviděla jsem tě snad rok. Ale jsi zase zpět. S tajuplným úsměvem mne pozoruješ. Nemluvíme. Cítím však tvoji touhu. Touhu naplnit mě. Tak jako jsi to udělala se spoustou jiných lidí, chceš to provést i se mnou. ALE JÁ NECHCI!! zatnu pěst. Další příval slz. Bojuji s tebou. Nechci se vzdát... JSEM PŘECE SILNĚJŠÍ NEŽ TY!
Otevřu oči... Tma. Náhle tě spatřím. Si krásná. Přirozená a přesto tak tajemná. Naše pohledy se střetnou. Nemám sílu se od tebe odvrátit. Usměješ se. Poznala si to stejně jako já. VYHRÁLA JSI. Postupně mi klesají víčka a já cítím tvé objetí. Pomalu do mne pronikáš. Je to zvláští pocit. Celou si mě naplnila. Prostoupila si celé mé srdce. Najednou nemohu dýchat. Dusím se... Kolena si v křeči přitisknu k bradě. Celá se třesu. Je mi zima a zároveň horko. Chci křičet. "TAK KDO SAKRA JSI?!"
-A najednou úleva... Všechna bolest je pryč. Otevírám oči. Usmíváš se. Pomalu se zvedáš. Odcházíš. Nerozloučila ses, ale já vím, že tady zůstáváš. Budeš už navždy v mém srdci. Cítím v sobě pouze prázdno. Už žádný smutek, žádný cit. Pochopila jsem. Tvé jméno je SAMOTA.