Zase... ale proč

Nevim jak začít… Nechápu, jak jsi mi to mohl udělat!!! Věřila jsem ti! Tak hrozně jsem ti věřila, vzdala jsem se všeho, jen abych mohla být zase s tebou! Po třech letech se mi splnil sen, vrátil ses a já se nechala znovu ukecat… A ty? Ty se na ni jednou podíváš a já zase nemám nic! Od pondělka jsem si myslela, že jsem paranoidní, když se mi zdá, že pořád mluvíš o Radce a tak, jenže pak mi to řekla! Nemohla jsem tomu uvěřit, říkala jsem si, že tohle jsi udělat nemohl, pořád tvrdíš, jak jsi hodnej a že bys neublížil asi mouše natož mně a teď? To jsem jako míň než moucha? Ani jsi neměl dost odvahy, abys mi to řekl! Od pondělka se chováš hrozně divně, najednou o mě nemáš žádnej zájem! Jak se mohlo tak rychle všechno změnit? Chápeš to? Já jsem se kvůli tobě rozešla s někym, kdo by mi nikdy nebyl schopnej ublížit! Říkala jsem ti, že se bojim, že to udělám a ty si pak všechno rozmyslíš! Ujišťoval jsi mě, že to je absolutní blbost, proč bys to dělal, když ses tak snažil… Trvalo ti přece tak dlouho, než jsi mě přesvědčil…. A všechno to byly jen kecy, kterejm jsem snadno uvěřila! Už zase jsi mi ublížil! Nestačilo ti to jednou? Nedovedeš si představit, jak moc to bolí, protože já jsem tě začala mít fakt ráda a dost! Nikdy jsem kvůli žádnýmu klukovi nebrečela, kvůli žádnýmu kromě tebe! Ale nefandi si, není to proto, že bys byl o tolik lepší než než jiný, nebo proto, že bych tě měla radši, to ne! Je to proto, že nikdo jinej mi tolik neublížil! Nikdo, kdo mi tvrdil, že mě má rád, a je mu se mnou krásně, se nelíbal s mojí vlastní sestrou! To jsem tak hrozná, že se mnou nevydržíš víc jak měsíc? Co je na ní o tolik lepšího? To že tě nechce? Já vim, je vtipnější, je hezčí! Ale to jsi vážně tak povrchní? Lhal jsi mi! Kdybys mě začínal mít víc než jen rád, jak jsi tvrdil, nedělal bys to! Sakra proč? Snažila jsem se předstírat, že nic nevim, ale nejde mi to! Prostě to neumim! Vždyť víš, že jsem upřímná za každou cenu, nemohla jsem se pořád snažit a psát ti krásný zprávy, když jsi na všechno reagoval tak chladně! To se prostě nedalo zvládnout! Jak jsem ti mohla tak lehce uvěřit? Jsi spokojenej? Dokázal sis, že můžeš mít každou, kterou chceš? Ale smůla, viď? Ráďa tě nechce! Kdyby tě chtěla, nic by mi neřekla! Nenávidím tě, za to, co jsi mi udělal! A klidně si mysli, že to přeháním, nebo že jsem hysterka, mně je to jedno! Mysli si o mně co chceš! Nechci tě mít ráda! Nejradši bych na tebe zapomněla! Ale jedno ti neberu… k Jirkovi bych se už nevrátila, otevřel jsi mi oči, tohle mi nestačilo, ale nerozešla jsem se s nim jen kvůli tobě, kdybych byla spokojená a šťastná, nerozcházela bych se s nim jen proto, že ses ukázal! Nejsi tak úžasnej, jak si myslíš! To ani náhodou! No to je asi všechno, dostala jsem to ze sebe a už nejsem tak naštvaná! Teď už to bude jen bolet, ale to tě asi nezajímá, že! Měj se! Ale nepočítej s tim, že až zas nebudeš nikoho mít a vzpomeneš si, že existuju, tak se ti vrhnu kolem krku, potřetí už ti neuvěřiml! Tohle ti nemůžu jen tak odpustit!