Kde tajemství, kde klíč

Kde je škola? Kde je ta škola? Ptalo se její srdce. A nic než zelená tráva kolem ní, a nic než bělostní motýli poletující vzduchem, tam nebylo. Povzdechla si... Možná jsem jen na nesprávném místě. Rozpažila ruce, zavřela oči a dovolila větru, aby čechral její zlaté, sluncem protkané vlasy. Pak šla dál..
Následovala cestu, která se jí klikatila pod nohama. Tu cestu, kterou si vyšlapali sami lidé. Tu cestu, jež se tady jistě klikatí už léta. A právě ona ji sem přivedla. Dívka stanula na rozlehlém kopci, hledíce před sebe na obrovské město. Oči mžouraly snažíce prohlédnout ostré světlo. Životadárné světlo světel, za jehož síly, byly základy a později celé budovy vystavěny. Ale.. zachvátila ji panika. Tak veliké, tak moderní! Tohle město musí mít přece spoustu různých škol. Otřela paží zpocené čelo, klesla do prachu, který olizoval trávu v blízkosti té matoucí klikatice a dala se do pláče.