Zapomenu na tebe
Zapomenu na tebe
Anotace: Nikdy jsem si pořádně neuvědomila, že vkládat do někoho celou svoji důvěru je tak namáhavé a hlavně bolestné.
Je ve mně tolik bolesti a nenávisti. Víš, že jsem ti chtěla odpustit? Zapomenout na všechno? Na ty minuty, hodiny, dny, dokonce i roky strávené bez tvojí přítomnosti. Fakt jsem tě dlouho neviděla. Šest let jsi mi neposlal ani přání k narozeninám a já na tebe stejně nezapomněla. Nejhorší je, že čím je člověk starší, tak mu dochází spoustu věcí. I mně do sebe pomalu všechno zapadá a já si uvědomuji, že si o mě vlastně nikdy nestál. Tak proč najednou ta starost, byla sice chvilková, ale přece se objevila!
Nejvíc lituji toho, že mě viděla mamka, jak kvůli tobě brečim. Tohle jsem fakt nikdy nechtěla dopustit. Ale jsem slaboch, nezvládla jsem to. Opravdu jsem slaboch, protože kdybych nebyla, tak zvednu telefon a aspoň ti tohle všechno řeknu. Jenže nemůžu, zase by se mi rozklepala ruka a nasadila bych milej tón a to nejde, nechci být k tobě už milá. Proč taky?
Je ve mně tolik bolesti a nenávisti. Proto jsem se rozhodla se vším skoncovat. Prostě a jednoduše na tebe už nebudu myslet. Už neukápne jediná slza. Nebudu na tebe myslet před spaním. Vzdám všechny pokusy se o tobě dozvědět něco víc. Možná, že vyhodím tvojí fotku.
Skoncuji s tou bolestí v mém srdci. Přestanu tě nenávidět. Přestanu tě mít ráda. Zůstaneš pro mě nadále cizím člověkem. A pokud tohle všechno zvládnu, tak ti i možná odpustím. Snad. Opravdu to chci, ale zatím to nejde. Zatím to fakt nejde, tati.
Komentáře (10)
Komentujících (9)
Doporučit
Tisk
Odpustit je převelice těžké, ale je to také ukázka toho, že jsme se s něčím dokázali vyrovnat.
Jinak povídka je nádherně napsaná, tedy dle mého, píšeš dobře:)
01.08.2007 12:36:00 | Santinan Black
No, souhlasím se všemi předešůými komentáři - závěr byl hodně překvapivej, ale jinak jako povídce tomu vážně dost chybělo, ale jdu číst dál, nemůžu soudit podle jednoho dílka...
07.05.2007 23:48:00 | Cristinne
Omluv chybky v mém komentáři, odeslal jsem to tam omylem a tudíž i bez kontroly...
02.10.2006 12:01:00 | Darkspace
Miluju povídky, který si ze čtenáře tak trochu dělají celou dobu legraci a poslední větou se vše obrátí. U tohohle dílka je to podobné. Závěrem si spláchla vše, co čtenář považoval za samozřejmost. Během čtení jsem propadl klasické představě o dalším nudném vyznání, které mě neskutečně otravuje a nemám co na něm vidět zajímavého. Právě navozením toho dojmu mě o to víc potěšil závěr, který už člověk ani neočekával. Možná byl vložen jen jako zpestření nebo něco podobného, ale mě osobně zvedl povídku výš. Když bych se ale podíval na povídku jako celek, nic jiného zajímavýho krom tohohle mě nezaujalo. Absence nějakého převratného stylu, originálnějšího zpracování mi chybí nebo podmanivé atmosféry mi tu určitě chybí.
02.10.2006 11:59:00 | Darkspace
Možná jsem jen dnes ze všeho trošku přecitlivělá, ale když jsem četla, málem mi vyhrkly slzy, viděla jsem sama sebe, jak tohle píšu jedné osobě a když jsem dorazila na konec, slzy sice zmizely,ale s nima i můj dech...nemám slov-krása...
23.08.2006 23:39:00 | vetřelkyně
To poslední slovo jsem teda nečekala.Dělá to z toho vyznání hodně zajímavé a úplně to změní představy,pocity,které máš na začátku čtení.
08.08.2006 23:45:00 | Petík 2
Souhlasím s tím, že na povídku to má jinou formu, ale jako vyznání upřímný, plný emocí, líbilo. Držím pěsti, aby jsi mu zvládla odpustit, to je totiž to nejtěžší...
02.08.2006 22:03:00 | Mýna
Jediný důvod proč nedám 100% je, že mi trochu schází alespon náznak děje...ale text má duši..vyřazuje emoce...;o)
02.08.2006 18:44:00 | Košťák David
Škoda, že tu nemáme sekci dopisy nebo vyznání. Tam by se tento text výborně hodil, je cítit opravdovost výpovědi a to poslední slovo zazní jako gong. Povídku si představuji trošku jinak, nějaký děj, postavy a tak. Ale píšeš dobře, nenechej se odradit.
02.08.2006 15:17:00 | Pavel D. F.