O telátku..

Už odmalička se to tele páslo po místním poli, hrálo si s poletujícími motýli a odpočívalo ve stínu břízek. Jeho život nemohl být spokojenější, nic mu nechybělo. Mělo rodinu, spoustu přátel a v kýblu pořád dost a dost vody. Každá idylka ale jednou končí, a tak mladé tele jednoho dne vlekli na porážku. Vzpíralo se, škubalo, protože moc dobře znalo svůj osud.
O tomto dni už tolikrát slyšelo, avšak nikdy nebralo vážně. Kdyby radši uteklo, říkalo si, zatímco řezník už nabíjel pušku a brousil nože. I přivlékli telátko za řetěz až k řezníkově pistoli. Pár chvil a bude po všem, říkalo si tele. Oči se mu zalily slzami. Na řezníka, zkušeného to vraha, to však nemělo pražádný vliv. Jen se usmál, namířil teleti na hlavu a prst přilož k spoušti. Tele zavřelo oči. Výstřel. K zemi se kácí chlap, kterému zpětný náraz ustřelil půlku hlavy a jeho mrtvé tělo teď povalilo plot kolem ohrady. Teleti kulka proletěla jen těsně nad uchem. Celé zmatené, ale šťastné, vydalo se na útěk tím zlomeným plotem.
Už je volné. Bude se navěky pást po loukách a nikdo se neodváží zabít jej.