Svírající voda

Všichni upírají pohledy na ni… klopýtá po zábradlí nad mostem a ostatní očekávají katastrofu… někteří se pokouší i křičet, ale jediný hlas, který slyší, jí neustále vrtá v hlavě… Bolest a strach, který pociťuje ji dohnal až sem… na samotný práh svých možností… touží po lásce a měkké náruči, ale jediný u koho našla oboje- odešel. Neví kam… vztahuje všechnu vinu na sebe a nechce si připustit, že Marc o ni nestál. Využíval ji a sál z ní energii… „Přijedeš dneska ke mně? Stýská se mi.“ Jeden z posledních rozhovorů, který rozechvěly Lilyny rty…. On prostě nevidí v jejich vztahu budoucnost, ale nemá odvahu jí to sdělit. „Už jen pro to, že právě odjíždím, tak ne.“

Chviličku nechápala nebo spíše vzpomínala jestli jí vykládal o tom, že se chystá na nějakou cestu. „Počkej, TY někam vyrážíš beze mě?“ Lily už si zvykla, že bývá často sama doma, protože má Marc spoustu přátel a koníčků… „Už s Tebou nedokážu být.“ Teď by měla začít plakat, řvát, křičet, nadávat a… Nic z toho však neudělá… V naprostém klidu a tichu, položí telefon na své místo. Vezme si kabelku, boty a bundu… Zamkne dveře od bytu- odchází.

Nemyslí na nic a na nikoho… cítí naprostou vyrovnanost a duševní klid… právě se zbavila zátěže na svém srdci… Až po čase si uvědomí, že ony kila, která s sebou nosila všude jí dodávaly sílu žít. Vlastně to nebude trvat tak dlouho… přesně 46 minut než dojde k mostu nad řekou… Tam, za pravidelného silničního provozu, vylézá na zábradlí a ´modlí se´… Právě na toto místo vedly jejich společné cesty, zde se seznámili a tady také skončí… Sedí a houpe se dopředu a dozadu… lidé z okolí jsou zvyklí, že se na mostě schází a medituje místní mládež. Tudíž nikoho nepřekvapuje její přítomnost.

Zvolna se protáhne, promne si oči a vyndá si mobil z kabelky… naprosto rutinními pohyby najde v seznamu Marcovo číslo… slyší tút, tút, tút… a vyřkne první co ji napadne. „Řekni mi, proč zrovna já?“ očekává vysvětlení, omluvu nebo řev…zkrátka cokoliv… „Lily, použil bych asi milion frází co mě teď napadají, ale vím, jak to nesnášíš.“ Ona si uvědomuje, že ji využil… ale musí jí to vysvětlit. „Tak sakra PROČ?“ chvilka ticha… „Jak chceš. Nutně jsem potřeboval peníze na fet a ty jsi pro mě znamenala nejlehčí a nejbohatší kořist.“

Hrklo v ní, přechází z jedné strany zábradlí na druhou… Už nedokáže být klidná… hledí za telefonem co prorazil vodu a topí se v hlubinách… procházející se lidé zastavují, stejně jako auta.... a čekají na nejhorší… On s ní žil dva a půl roku, kvůli penězům… Dokonalá přetvářka… Lily žila v domnění, že ji miluje a položil by za ni život… stejně, jako ona za něj... Zmýlila se a proto teď už necítí tlukot svého srdce a teplý dech… Polyká vodu a mává rukama… stačil jediný krok. A ŠPLOUCH! už neuslyší poslední táhlé píp na monitorovacím přístroji…