Být, či nebýt?

V nepříliš vzdálené budoucnosti…
John si odsedl od malého rohového stolku a zvedl se, aby si došel do lednice pro pivo. Byl sice abstinent, ale jeho tělo alkohol nutně potřebovalo.
"Dnes se to stane!"
John bydlel na předměstí města XXX, v jednom starém činžáku s nepříliš vstřícnými lidmi. Doslova je nenáviděl. Nemohl se snést s tím šíleným chlapem z prvního patra, který vždy, když se vracel z hospody, pozvracel schody, zahořkl proti té babce odnaproti, co místo toho, aby si zašla do supermarketu pro jídlo, jedla pouliční psy, aby ušetřila, nenáviděl domácího, který mu neustále tloukl na dveře cedulku "NEPLATÍ!".
Ovšem v tomhle bychom Johnovi křivdili. Vždy své dluhy vyrovnal, i když trochu opožděně.
Celé roky se totiž motal na internetu, té podivuhodné nadnárodní síti, jejíž vlákna, pokud se správně smotala, mohla docela slušně vydělávat. A tak už deset let vysával z Národní banky každý měsíc deset tisíc dolarů, aniž by o tom někdo něco věděl.
"Dnes se to stane!"
Johnovi bylo 31 let a pocházel z Texasu. Již od dětství si hrál s počítačem, ale na jeho hraní bylo něco zvláštního. Místo toho, aby "pařil" jako ostatní kluci, zabýval se raději hackováním. Již v deseti letech naprogramoval svého vlastního "Trojského koně", tedy program, který se nenápadně dostane do hostitelského počítače a otevře cestu k jeho datům. Navzdory jeho technickému talentu ho dal jeho otec vyučit.
Prý "Až jednou zemřu, převezmeš farmu a budeš si vydělávat rukama. Pamatuj, ty tvý počítače jednou zmizí, ale lidi budou jíst pořád. "
Ale John, pranic netoužíc po pěstování pšenice, utekl z domova. S sebou si vzal jen trochu peněz a svůj notebook.
Začal se proklesťovat životem. Spal nejdříve v levných noclehárnách, pak, když už nebyly peníze, na ulici s bezdomovci. Probíjel se, jak uměl. Dělal roznašeče novin, dělníka ve válcovně, poslíčka na nádraží, barmana a spoustu jiných povolání, až se mu podařilo vydělat alespoň na pronájem malého bytečku v nejubožejší čtvrti ve městě. Zde rozložil svůj notebook a začal navrhovat webové stránky.
Jeho práce se brzy zalíbila jistému panu Smithovi z nadnárodní společnosti D. E. C. corp. . Pozval ho do města XXX a dal mu dobře placenou práci.
John po létech nejistého života mohl opět žít mírumilovně jako každý spořádaný občan. Dostal byt v centru města a staral se o svůj rozpočet, nekouřil, byl zapřísáhlý abstinent.
Ale cosi v jeho mozku mu neustále nedalo spát. Chtěl dělat něco zakázaného. Ne brát drogy nebo krást, něco mnohem většího. Cítil to, když jedl, pronásledovalo ho to, když šel do práce, viděl to ve svých snech. Nakonec tomu podlehl a začal opět hackovat.
"Dnes se to stane!"
A tak John ve dne žil jako normální člen společnosti, který se celý den díval na reklamy a jedl hamburgry,
a po nocích jako hacker, vyvrhel novodobého světa. Skříň měl plnou úlovků ze sítě. Od nejnovějších obrázků Siraliho, desáté planety sluneční soustavy, kterou NASA zatajilo, až po technické nákresy vysokotlaké třífázové pušky čtvrté generace. Informace, za které by někdo zaplatil tunami zlata, měl jen pro své vlastní potěšení, jako symbol vítězství nad správci serverů.
Tak to šlo několik let…
Jednoho dne do jeho malého bytu vnikla policie. Ovšem díky jeho opatrnosti a hlavně bezpečnostnímu alarmu, který měl stále zapnutý, se mu podařilo uprchnout.
"Dnes se to stane!"
V jednom okamžiku ztratil celý svůj dosavadní život. V brzké chvíli se stal nejhledanější osobou ve Státech. Několik dní jen tak bloumal ulicemi, zdrcen nad vlastním osudem, v ruce jen svůj stařičký notebook a v kapse pár pětidolarovek. Pomalu se z něj stával poloviční blázen, něco mezi absolutním géniem a totálním šílencem.
"Dnes se to stane!"
John si brzy opatřil novou identitu, vědouce, že v XXX se snadno ztratí. Pronajal si malý byt v chudinské čtvrti, kde začal připravovat svou pomstu. Pomstu k systému, jenž ho odvrhl, ke společnosti, která mu již neměla co nabídnout.
Deset let Johnovi trvalo, než bylo vše hotovo. Deset let příprav, pokusů a omylů, ale také úspěchů. Deset let se nabourával přes internet do všech důležitých úřadů, bank, společností a elektráren.
"Dnes se to stane!Dnes zničím svět!"
John vytvořil speciální program s názvem "X World". V jeden jediný okamžik měl spustit kopírování veškerých úředních, bankovních a hlavně tajných informací ze všech světových společností na svůj notebook. O deset vteřin později měl program spustit silný elektrický výboj ze všech světových elektráren, který zničí vše, co bude připojeno do veřejné sítě.
Nastane chaos…
Totální…

John se zhluboka nadýchne a nalije do sebe plechovku piva. Sedne si opět ke stolu a zapálí si cigaretu, kterou nikdy neokusil, a hledí na světle modrou obrazovku svého notebooku. Po chvíli odhodlaně stiskne klávesu Enter. Na obrazovce se objevil text. Byl velký a napsán černou barvou.
Černou jako noc…
Absolutně černou…

"Opravdu chcete spustit program X World?"otáže se ho systém.
Nadýchne se…
Kdesi nad jeho hlavou začne plakat malé dítě.
Natáhne ruku ke klávesnici pro potvrzení…

Vedle něj začne kapat voda z prasklé stoupačky…
Kap, kap, …
Odhodlá se…
Na dveře mu domovník začal přibíjet ceduli "NEPLATÍ!"
Kap…
Prst se dotýká klávesy…
Kap…
V Johnově hlavě probíhá celý jeho dosavadní život…
Kap…
Utíká od otce…
Kap…
Ponižující práce…
Kap…
Nová šance…
Kap…
Ilegalita…
Kap…
NOVÁ ŠANCE!
Kap, kap…
Za dveřmi začne štěkat pes, zahání domovníka…
Kap…
Jaksi neochotně stiskne klávesu Escape.
"Ne, svět na to ještě není dostatečně připraven. Snad zítra, snad pozítří…"mihne se mu hlavou, než vypne svůj notebook.
Dokonce i dítě už přestalo plakat…

Hledejme Johna, dokud je čas…