Samota

SAMOTA

V srdci cítím prázdnotu. Už nemám nikoho, kdo by mě měl rád. Poslední lidé, kteří ve mě věřili, zemřeli. Pitomá autonehoda. Vzala mi mé nejbližší. Zase jsem sama jako téměř celý život. Tak sama, až je mi z toho smutno a bolí mě srdce. První pocity, které po dlouho době cítím – smutno a bolest. Nelichotivé, ale alespoň mám jistotu, že mé srdce není z kamene. Vždy a ve všem jsem chtěla být nejlepší... Ale ve třetí třídy jsem si pomalu uvědomovala, že je to špatně. Tolik lidí mnou opovrhovala, nenávidělo mě a odmítali mě. Proč? Protože jsem měla své sny, které jsem si chtěla splnit? Možná... Pokud ano, pak mám pro všechny „dobrou“ zprávu: „Už nemám sny a nic od života nečekám!!!!“ Vzala jsem žiletku a pomalu si jí přejela po zápěstí...