Rozmluvy VIII.

- Jednou v životě budeš muset přijmout svou zodpovědnost za to, že jsi panovník.
- Ale chůvo, kde mám vzít v sobě tu sílu a vést celý národ? Oni se mohou se svým trápením svěřit mě. Ale já nemám za kým jít. Stojím tu sám, před tím kamenným oltářem a modlím se k Bohu, kterého jsem v životě neviděl, ač v něho všichni věří.
- A On Ti nikdy nepomohl?
- Víš, nikdy jsem o tom nepřemýšlel. Jen mám ten pocit prázdnoty a strachu, že neobstojím v tak velké zkoušce. Nemohu být králem!
- Moje dítě, Tvůj národ Tě čeká. Nezapomeň, že Tvůj otec vydechl včera naposled!
- Jak bezbřehá je moje samota .... A vím, chůvo, já vím, že v sobě mám sílu překonat to. Jen ji probudit. Jen najít ten impuls života! Co říkají kouzelné knihy, pověz! Nějaký elixír, nějaké kouzlo....
- Obávám se, že Tě zklamu. Tvá síla je v Tvých rozhodnutích a myšlenkách. Budeš-li spoléhat na elixír, můžeš se stát obětí nějakého šarlatánství. Nikdo neví, co kouzelník do takového lektvaru namíchá! Hledej moudrost v knihách učených, v knihách o životě a ze života, nikoliv v povídačkách a lektvarech! Snáz dojdeš svého řešení.
- Máš asi pravdu chůvo. Jen kdyby ta samota tolik nebolela. Mít tak rameno, na kterém si mohu poplakat! Zbavit se svého ostychu, své bázně .... Ty mi rozumíš, vím to, i když nic neříkáš. Vždyť jsi mne jako vlastního vychovala!
- Ano, miluji Tě jako svého syna. A proto Ti radím: věř ve svého Boha a život se nauč žít se vším, co přináší. Jen tvrdá dřina Ti dá sílu překonat pády a nástrahy, které
potkáš po cestě ke svým cílům. Nezapomeň na to a nikdy neskloň hřbet tak hluboko, aby ses nemohl narovnat!Snaž se být v životě rovný jako borovice, kterou zasadil Tvůj děd. Přišlo mnoho pohrom, které stromem klátily a snažily jej vyvrátit i s kořeny. Však žádná zlá síla strom neporazila. A víš proč?
- Netuším... snad má zdravé kořeny?!
- To s tím souvisí... Duch té borovice je zdravý.... má touhu rovně růst. A to je základ. Je-li odhodlána rovně růst, je také připravena na nástrahy, které bude muset překonat. Je rozhodnuta čelit nátlaku sil, které se budou snažit přinutit ji růst nakřivo... Jen se podívej na stromy okolo ...jen málokterý odolal síle větru, který zotročuje tento kraj ...I Ty, půjdeš-li životem zpříma, budeš mít tvář ošlehanou větrem a možná někdy zkřivenou bolestí, ale Tvá duše zůstane čistá ... Rozumíš. Je však Tvá volba, pro co Ti stojí za to žít: zda je to hladká tvář, plná falešných úsměvů nebo vrásčitá tvář naplněná moudrým a laskavým porozuměním k životu....
- Milá chůvo ... Dost řečí! Dalas mi moudrosti dosyta pro tuto chvíli. Je čas ostrému větru se postavit! Podej mi královské roucho .... Jsem rozhodnutý stát se otcem svého lidu.

Konec