Pozitivní

Pomalu se stmívá, jen okna oddělení intenzivní péče v nemocnici svítí dál. Na
samostatném pokoji leží žena v posteli a u ní muž. Snad mohla kdysi být i krásná, ale zrádný virus vykonal své dílo, jak nejlépe dovedl. Z kdysi hladké kůže zbyly jen vředy, plíseň a vyrážka. Tváře propadlé děsem z brzké smrti, tělo pohublé, pro vir typická změna postavy. Prořídlé, šednoucí vlasy ztratily svůj lesk a už nevoní jako kdysi. Skelný pohled se slzou v oku je upřen na kapačku, ze které líně kape směs umělé výživy a antibiotik. Nepřirozeně bílé ruce svírají podobně vypadající ruce manžela. Proč je jen takové ticho? Živé sochy. Živé podle přístrojů pro kontrolu životních funkcí. Muž se po chvíli pomalu nahne nad tělo své ženy a šeptá jí cosi do ucha. Při posledních slovech musel zesílit hlas, aby nebylo tolik znát jeho rozladění. Domluvil a chtěl si zase sednout rovně, ale nemohl. Smutek a strach ho přemohly. Tiše jí položil hlavu do klína a intenzivně se rozplakal. Žena s námahou odpoutala pohled od kapačky a pohladila ho po vlasech. Rozplakal se ještě víc. Vzala jeho ruku a položila si jí na srdce. Vyčerpaná usnula. Muž se nehýbal. Jednak proto, že mu v jejím klíně bylo příjemně, ale hlavně proto, že ji nechtěl probudit. Pomalu usnul. Před svítáním je oba probudila sestra, když měnila kapačku a kontrolovala přístroje. Než se za ní zavřely dveře, krátce se otočila, podívala se na oba, soucitně sklopila hlavu a odešla. Muž s hlavou pořád v klíně své milované a rukou na jejím srdci si mírně povzdechl. Přesto, že to byl velmi jemný a tichý vzdech, žena ho téměř zázrakem postřehla. Rukou pohladila deku vedle sebe na znamení, že si přeje být blíž svému muži v okamžik smrti, který se blížil. Muž zvedl hlavu ze slzami promočené deky, maličko ji nadzvedl a lehl si pod ní vedle ženy. Upřeně se dívali navzájem do očí. Tolik si toho řekli tím pohledem. Jedna mužova paže se ovinula kolem pasu ženy, zatímco tou druhou ji hladil po líci. Její oči pomalu ztrácely lesk života. Přístroje nemilosrdně prodlužovaly intervaly jednotlivých pípnutí. Přitiskl jí k sobě ještě pevněji. Slyšel její poslední výdechy a slábnoucí tlukot srdce. Pronikavý a dlouhý zvuk, se rozlehl po prázdných chodbách. Ze sesterny vyběhly dvě sestry. Rozrazily ve spěchu dveře do pokoje. Jedna už se chystala vykonat svou povinnost a ověřit základní životní funkce, ale druhá ji jemně chytla za paži a výmluvným gestem jí naznačila, že by ty dva měly nechat chvilku o samotě. Jedna z nich vypnula zdroj nepříjemného zvuku a pak obě zamlklé odešly. Muž uvolnil pevný stisk, ale stále ležel pod dekou vedle ní. Hleděl jí do tváře, která si jediná z celého jejího těla ještě zachovala část původních svůdných rysů, které tolik miloval.