Návštěva

Navštívil mě Lístek z květiny - nejlepší kamarádka.
Spí teď v pokoji, ani pes ji nemohl vzbudit.
"Spí jako panenka," řekla má máma. To já, když spím, vypadá to jako atomová bomba. Oproti její uhlazené posteli, je ta moje vážně výbuch.
Na prstech má stříbrné prstýnky, ale já jen náramky z bavlnek a na krku draky a sovu... Lístek má náramky z Džerby.
Nepotřebuje nic dělat, a stejně se do ní zamiluje polovina mé vesnice! A Pavel to dokonce po mé kamarádce vzkáže! Že lístek je lepší než já. Ovšem lístek si z něj udělal jen srandu.
Děsí mě její věty. Kdy řekla, že není špatný, když se líbí Lístku, Aaliyan na něj nemá a Andrea už určitě ne.
Žádná z mých kamarádek se tady tak rychle nespřátelila a zase díky mně.
Lidé tady si začínají vymýšlet a mám strach, že jsem spíš pro srandu. Ale lístek je zase lepší....
Nikdy jsem si nemyslela, že bych mohla závidět, ale skutečně závidět a to samé platí se žárlením. Jo, Lístku, tobě závidím i na tebe žárlím.
A až to přejde, budeš zase má nejlepší kamarádka, ale zase jen v dobré náladě.
Vždyť jsi to viděla, že ta má mozaika ze života se špatně slepila a trochu opadává. A ty mi nepomůžeš.)
Vidíš, já už pomoc po lidech ani nechci. Jediné, co chci je, abych se mohla zase nadechnout a při tom nádechu, aby se mi nechtělo zvracet a nebolelo to a odešel ten strach a Pavel dostal rozum. Je to víc věcí, já vím, ale právě s těmahle věcma si neumím poradit.
Až dneska půjdu spát, už tu, lístku, nebudeš, budeš doma vykládat novinky. A já zase budu sedět za obecním úřadem... mám o moc jiný život, než ostatní, už dávno vybočil z normálu a žene se z extrému do extrému a není mikdo, kdo by mi poradil, totiž žít se musí naučit každý sám.
Až zase budeš potřebovat poradit, Lístku z květiny, dej mi vědět, ale já po tobě chtít pomoc nemůžu a chtít ani nebudu, když už pomalu nemůžu ani dýchat...