Moře a já

Sedím a pozoruju moře, na kterém panují ohromné vlny. Myslím jen a jen na něj. Jedna přeskakuje druhou a společnýma silama oplachují téměř celou pláž. Jejich hřbety se bíle napění a ta síla se vpije do paměti každému z nás. Šum dopadajících vody a bránícího se písku se rozléhá po celém okolí. Z jemného vánku se stal veliký vítr, který pročesává listy palem a brání roztaženým slunečníkům, aby plnily své poslání. Moře i počasí je rozdivočené. Voda je rozbouřená stejně jako moje pocity. Jedna vlna se lehce přivine, druhá povyskočí a další a další už válcují pobřeží. Tak jako moje city. Jestli dnes něco upadlo do moře, je to ztraceno, podobně jako já… Nacházím plné souznění se vzbouřenými velikány, kteří se snaží vyrovnat se svým údělem. Pomalu si lehám na písek a vlny mě kamarádsky objímají. Mezi námi vládne naprosté porozumění. Já, vlny, pocity a on, já, vlny, pocity a on….