ONA

ONA

Jdu po nádražní hale, prodírám se davem lidí a najednou, proti sobě vidím Ji. V roztrhaných šatech, mokré vlasy její studený zničený pohled mi říká že je na dně. Kolem ní chodí lidé, kteří ve spěchu za svým něčím si ji ani nevšimnou. Ještě stále si mě nevšimla, tápe v davu lidí svýma smutnýma očima a někoho hledá. Otočí hlavu dopředu lehce přimhouří oči zvedne hlavu o něco výš a koukne na mě….zastavím se a váhám hledíme si do očí a nevšímáme si lidí kteří našim průzorem procházejí. Pomalu se rozejdu směrem k ní. Narážím do lidí a ona natahuje ruku otevře dlaň a její pohled říká: „pomoz mi“. Věří že jí nezklamu. Jsem čím dál blíž, už jen natáhnout ruku……………………………….TEĎ………………………………….teď se stalo něco co se nedá popsat slovy…snad chyba…udělal jsem o tři kroky víc a zapomněl kam jsem to měl namířeno. Prošel jsem asi metr kolem ní a vůbec si jí nevšiml. Uvědomím si že za minutu mi jede vlak a tak zrychlím krok….ještě mě cosi přinutí otočit hlavu a vrátit pohled zpět. Pořád má nataženou ruku před sebe. Otočí hlavu na mě a v těch smutných očích se objeví slzy. Otočím hlavu zpět a ještě zrychlím krok aby mi to neujelo.