Konec léta

Je konec léta – krásný zimní den. Slunce svítí naplno, obloha je jasná a je velmi chladno. Sednu si do dveří a čekám na sníh. Na stěnu sedla včela. Bude zima. Měl bych nasypat ptákům. Nejdřív se oblíknu. Sedím v otevřených dveřích a mráz mě štípe do prstů na nohách. Mám být někde jinde. Jdu si pro ponožky a ubalím špeka. Touhle dobou už přece bývám někde jinde. Kouř tančí v průzračném vzduchu; křišťálová čistota odražená od sněhu, který není. Kouř se motá jako včela zasažená zápachem odlétá. Polední slunce nehřeje, ale rozsvěcuje krajinu. Kouř se kroutí v nekonečných improvizacích mezi větvemi a vločkami.
Je zima a já nejsem v Africe se svými druhy – řekla by vlaštovka a umřela hlady.
Já umřu steskem.