Moučkový cukr

„Mně to přijde stejně divný.“ „Jo to mně taky, ale znáš přece jenom ty jednoduchý paka ne?“ Martina s Luckou se chystaly ven. A nešlo jen tak o nějakou noční procházku. Martina chtěla Lucku představit ve své partě. „Hele bude to jednoduchý, mám jenom jednu dávku a tu ti opravdu nedám. Do druhého pytlíku dám moučkovej cukr a ten bude tvůj, potom už záleží jen na tvém hereckém nadání a to ty máš!“ Martina se rozesmála a objala Lucku. Ta cítila, že kdyby to dnes z nějakého důvodu neklaplo, ony dvě budou kámošky navždy. Alespoň v to doufala.
„A myslíš, že by mě nevzali, kdybych si prostě nic nedala?“ „Ale vzali, ale když to dneska uděláš, stoupneš u Kuby v kurzu.“ Kuba byl velitelem celé tlupy a vystupoval jako největší borec. Kanady, maskáče a vyholená hlava, to byl on. Ve skutečnosti to byl obyčejný kluk z vesnice, který spal v noci s rozsvícenou lampičkou.
Lucka šla do koupelny doladit poslední drobnosti na své image. Tučné černé linky, černá rtěnka a vlasy sčesané do podivného útvaru. Necítila se v tom moc dobře. Nejradši by si na sebe vzala normální kalhoty a ne tyhle, o tři čísla větší. Ale co, jen dneska a potom už nikdy. „Slibuju,“ řekla svému odrazu v zrcadle a usmála se tak, že by se musela poklonit i samotná Mona Lisa.
Martina mezitím sbalila všechno potřebné do batohu. Napila se ochucené minerálky a zhasla. Tahle noc bude dlouhá…

Lucka s Martinou procházely černými ulicemi. Nikde nikdo. Jen ony dvě a dva stíny. Okna byla u každého druhého domu vymlácená a vítr si pohrával se zbytky okenic.
Snad jí neudělám ostudu. Doufám, že to na mně nepoznají. Mám zaděláno na slušnej trapas. Mam jí to říct nebo ne?............ To bude Kuba koukat, jakou kočku mám za nejlepší kámošku. Ovšem jemu jí teda nedám! Strach a nejistota proti sebevědomí a dravosti. Byly rozdílné jak jing a jang a možná to bylo to, co je spojovalo. Lucka chytila Martinu za ruku a zrychlily krok. Nebylo to moc příjemné místo.
Po necelé půlhodince došly na místo. Akátová alej uprostřed rušného města. Lucie by jí přirovnala ke studně uprostřed pouště. Pohlédla na nebe a viděla černou oblohu s miliony hvězd. Kdyby mohla, jen by si lehla, dívala by se na hvězdy a myslela na svojí lásku. Na Martinu. Bylo to šílené, ale už se před tím neschovávala. Smířila se s tím. A musí to ze sebe konečně dostat nebo se zblázní.
„Áhoj Kubo,“ promluvila náhle Martina a Lucka zaostřila na vyhublého blonďáka s předkusem. „Čáj Martinko!“ odpověděl jí a vyplázl na ní jazyk. Lucce bylo z toho gesta trochu zle. „A copak je tohle za roštěnku?“ pokynul směrem k Lucii. „To je moje nejlepší kamarádka, takže na ní budeš hodnej, jasný?“ „To se neboj!“ zakořenil se. „Ahoj Lucka,“ a podala mu ruku. On se však otočil a vracel se ke skupince lidí vzadu. Lucka se cítila chvilku trapně, ale za okamžik to přešlo. Obě vyrazily za Kubou.

Po úvodním seznámení a křížovém výslechu, kdy musela Lucka odpovídat i na otázky typu: kolikrát denně si čistí zuby, se zábava konečně rozjela. Začaly se rozdávat láhve. I když Lucka na poprvé odmítla, nakonec se osmělila a vzala si k sobě láhev peprmintky. A čas ubíhal…
Zábava byla v plném proudu a Lucie už neměla co pít. Cítila se skvěle. Hlava se jí příjemně točila a tělo ovládal pocit štěstí. Opřela se o Martinu a rozhlížela se kolem. Pár nešťastlivců již odpadlo, pár se něčemu nahlas smálo. Jak z nějaké americké tragikomedie. Lucka zavřela oči a vnímala Martiny vůni. Musí s tím ven. Ať to má konec jakýkoli, už to nemůže skrývat. A navíc kdo neriskuje, nic nezíská. Třeba je na tom Martina stejně. Vždyť tolikrát si jí dobírala…
„Marti, mohla bych s tebou mluvit?“ „No jasan!“ „Sice jsem chtěla někde o samotě, ale nevadí, tady stejně nikdo neposlouchá,“ rozhlédla se okolo sebe a měla pravdu. „Tak šup s tím ven.“ „Víš, není to pro mě jednoduchý, ale řeknu to na rovinu, prostě tě miluju!“ řekla jí a provinilecky sklopila oči. „Dyť já tebe taky,“ vrátila jí Martina a začala se smát. „Ale já to myslím vážně.“ Vtom Martině ztuhl úsměv a tvářila se, jako by jí obličej ochromila obří křeč. „Jak vážně, jak miluješ, ty jsi lesba?“ zahrnula jí otázkami a nevěřícně zírala. „Já nevim, nevim, co jsem ani co se mnou je, ale je to tak!“ Martina zareagovala rychle, ale tak, jak by Lucka nikdy před tím neřekla…
„Bože, ty jsi teplá? Ty jsi lesba?" zařvala tak nahlas, že zrak všech přítomných se stočil na dvě aktérky teď už pouze jen amerického dramatu. „Prosím, uklidni se,“ prosila jí Lucka a z očí jí vytekla první slza. „Jak se mám uklidnit, ty lesbo! Bůh ví, cos mi dělala v noci, když jsem spala!“ alejí se rozmohl výbuch smíchu. Lucka se cítila, jako by jí srdcem projel čerstvě nabroušený bodec. „Je mi z tebe zle!“ pokračovala Martina a odplivla si Lucce před boty. Ta se zmohla pouze na jediné slovo: „Promiň!“ Popadla batoh a rozběhla se pryč. Nevěděla kam, ale nejlépe co nejdál. Běžela a nevnímala nic okolo. Srdce jí tlouklo jako o život. Do kůže se jí zarýval stud a drásal jí každý milimetr pokožky. A ona jen běžela…
Doběhla do jedné z těch tmavých, slepých uliček. Opřela se o polorozpadlou zeď. Měla záchvat pláče a tělo se jí celé třáslo. Připadala si tak hrozně. Teď je na celém světě sama. Dřív se mohla alespoň o tu Martinu opřít a ona to takhle podělala. Nenávidím se, řekla potichu. Hbitě otevřela batoh a vyndala dva balíčky. Ani nestihly uskutečnit svůj plán. Otevřela první a ochutnala… cukr…. zahodila ho a došlo jí, že právě teď zahazuje život. Bylo to pro ní těžké překonat se a nesebrat ten cukr, ale neudělala to. Otevřela druhý a ona věděla, co tam je. Snad jí to na chvilku pomůže a potom vymyslí co dál. Třepající rukou vyndala z přední kapsy již připravenou ruličku. Tak se snaž, holka, doufám, že nepoděláš i tohle! JE MI Z TEBE ZLE! a Lucka natáhla nejvíc, jak mohla. V pytlíku nezůstalo nic. To byla chyba… Lucie si lehla a stočila se do klubíčka. Za pár chvil jí tělem však začalo prostupovat teplo.

Zdál se jí nádherný sen. Byla u moře. V opuštěné zátoce s průzračně modrou vodou. Její tělo chladily malé vlnky, které do ní s uctivostí a vznešeností narážely. Slunce pálilo a jí bylo nádherně. Zrovna, když poslouchala vodní harmonii, někdo jí položil ruku na prso. Nejdříve se lekla, ale ihned poznala Martinu. Podle té její vůně. Otočila se k ní a darovala jí velký polibek. Jejich těla se k sobě přitiskla a Lucie zažila to co nikdy před tím… Z dáli se něco ozývalo…

„JESTLI SE DO ZÍTRA NEPROBERE, AČ JE MI TO LÍTO, BUDEME MUSET ODPOJIT PŘÍSTROJE, A VY JSTE JEJÍ SESTRA?“ „NE, JSEM JEJÍ PŘÍTELKYNĚ!“

Poslední slova už Lucie neslyšela a nevěděla, že to byla Martina, ale nevadilo jí to. Ona je tady spokojená a jinam už se jí nechce. Dala vysněné Martině pusu a zavřela oči. Nechala se unášet vodním proudem…