Tak sama

Byla jiná. Měla nadání ovládat čas. Byla tak sama. Opuštěná se svým uměním, jež ji omezovalo.
Krutost a chlad ovládl její srdce. Ona nebyla zlá, jen bez citu, o který ji připravila samota.
Byla smrt. Smrt chladnější, než polární noc. Ona byla poslem, kterého spatříme jako posledního.
Nemohla žít, jen být.

On byl stejný. Měl stejný dar, ale byli tak rozdílní. Nemohli být spolu. Ona byla až tak jiná.

Tak sama. Zamilovala se. Nemohla dopustit, aby zemřel, ale musela. Byl čas jít.
Musela pryč.

Kráčela po cestě. Její tělo se měnilo. Vytrácelo se. Mizela ze světa. Zmizela. Vytratila se.
Jen prach se vznáší nad cestou, kterou šla. Čas na ni zapomněl, ale ona na ně ne. Sledovala je i nadále.

Čekala v ústraní na chvíli, kdy měl zemřít. Dala mu možnost vybrat si. Měl se rozhodnout. Ale on nemohl. Nechtěl žít ani zemřít. Chtěl být s ní.
A tak bylo po jeho. Žil a nežil.
Čas plynul dál, ale on dál být nemohl. Musel si vybrat. Zemřel.

Ona teď obchází a bere život častěji. Je krutá, ale milosrdná.
Šeptá... nikdy nezapomenu...