Poslední výstřel...

Moc ji miloval, byla pro něj vším, byla celý jeho život odehrávající se v neustávajícím kolotoči tajných akcí a nebezpečí. Tušil, že ji jednou ztratí, ale proč zrovna dnes. V den, kdy měli být tolik šťastní. Dával si vinu za její smrt, i když uvnitř věděl, že to rozhodnutí bylo jen a jen její. Nikdo by ji nedokázal zastavit. Šla tou cestou, aby zachránila jeho. I přesto, že se jí to podařilo, on zemřel s ní. Jeho život skončil zároveň s tím zlověstným výstřelem, který oznamoval konec. Konec jejich lásky a jejího života. On žil, ale bezvládné tělo jeho lásky oblečené do svatebních šatů, již ne. Ležela v jeho náručí tak křehká a bezvládná v kaluži vlastní krve, která vytékala z malé rány na hrudi. Bílé šaty se pozvolna začaly barvit rudou krví. Její krví. Rudá barva obvykle značí vášeň a lásku, jenomže v tomto případě zvěstovala smrt. Ztratil vše, ženu, kterou nade vše miloval a parťačku, která mu vždy kryla záda. Jeho srdce i oči plakaly pro ni. Pomalu zvedl Sářino nehybné tělo do náručí a odnášel ji pryč. Pryč z místa které pro ni znamenalo konec života. Ostatní se vydali za ním. Sára pro ně byla někým, kdo je naučil bojovat za správnou věc a vždy si vybrat správnou a vítěznou stranu. Ale najednou už tu nebyla...