Fotka

Hledí. Komora. Spoušť. Náboj. Otvor. Tma.

Ta tma se zdála být stále větší a větší. Ten strach se zdál být větší a větší. Život ovšem visel na vlásku.
Když zrovna neviděl tmu, lynoucí se ze smrtícího otvoru zbraně, viděl oči. Vystrašené, naivní a nervózní avšak odhodlané oči člověka, který na něj mířil.
Minutová ručička právě padla na dvanáctou, noční. Měl právě zavřít obchod. Tak, jak ho zavíral každý, předchozí den.
Dnes však ne. Dnes je tu s ním silně abstinující muž, rozhodnutý vzít si všechny peníze z kasy a jeho peněženky. Vše co nastrádal za měsíc, s čím jen stěží zaplatí nájem a udrží rodinu pohromadě. Kvůli jednomu zkurvenému feťákovi.

Oba jsou v nouzi. Oba jsou ochotni udělat cokoli, aby se zachránili.

Ručička se znova pohnula o minutu. Feťákovi začíná docházet trpělivost.
"Vytáhni tu peněženku, no tak dělej, DĚLEJ!" A ještě více zdůrazní, kdo tu má bouchačku.
Prodavač se konečně pohnul. Pomalu, velmi pomalu sune ruku za záda, do zadní kapsy kalhot.
"Hele žádný blbosti, JASNÝ?! Jinak ti udělám olověnou hvězdu na čele, princezno."
Ruka však vytáhla peněženku a hodila ji na pult. Feťák ji ihned popadl a jednou rukou kontroloval obsah. Tím ale vysypal na pult pár bankovek, mincí a jednu fotku.
Oba se zarazili. Muži za pultem proběhlo pár nádherných vzpomínek, které zažil se svojí rodinou zachycenou na fotce.
Muži s pistolí proběhl v hlavě obraz jaho matky ležící ve svých vlastních zvratkách, v bezvědomí, páchnoucí močí a alkoholem. Obraz hrobu, na něm vyryto pár písmen, dávajících dohromady jméno jeho otce. Nádherný obraz jeho dívky. Její blonďaté vlasy, hrající ve větru svou milostnou píseň. Moudré a šťastné oči. A pusa, kterou mu dala tehdy v parku. A úsměv, nezapomenutelný úsměv, který následoval, a jímž ho obdarovávala každý další den. Obraz, kdy si poprvé šlehnul. Obraz, kde už se jeho dívka nesměje, kde už její oči nejsou šťastné, kde už není jeho dívka. Obraz další dávky a další dávky a další...
Pak procitne a vidí před sebou fotku jedné rodiny. Děvče v laciných šatech. Jako by ji znal. Snad ty zlaté vlasy, snad ty modré oči. Snad ten úsměv. Vidí matku. Oči má unavené a tvář strhanou, ale přesto se směje, přesto je šťastná. Vidí otce a jeho krámek...

Když pokládá zraň, rozbrečí se. Prodavač ho vezme za ruku a poté ho obejme. Slzy úlevy a zoufalství se smísily v naprostém porozumění.