Cesta z hvězd je těžká

Cesta z hvězd je těžká

Anotace: A tím spíš, když nejde. Měla jsi pravdu Gino, změnila jsem se. Poprvé prosím o komentáře

Sedám si k tobě každý den. Jako bys tu byl se mnou. Jako by ses na mě díval a jen mě poslouchal, jako jsi to dělal dřív.
Změnila jsem se. Už nejsem malá, víš. Představ si, že už se nebojím jít za tebou sama, dokonce jsem tak ráda. Jsem ráda sama, ale jen s tebou. Bojím se ticha, to jediné mi zůstalo. Vím, jsem už velká, ale ten pocit, že nikde není pořádný kravál, mě děsí.
Vidíš, kdybych jen věděla, že až budu doma, tak nebudeš spát, pustila bych ti něco úplně skvělého.
Víš, že za tebou utíkám. Chybí mi totiž tvůj smích. Takový už nikde nenajdu. A že jsem jej zkoušela najít. Poslouchala jsem své srdce, ale to mě opět dovedlo k tobě.
Byla bych schopná tady všechno vytrhat a rozbít, jen aby ses vrátil. Jenže ty by ses zase zasmál, jak jsem naivní, že věřím nemožnému, a zmizel bys. Já bych to ale i pro ten jeden okamžik tvého smíchu udělala.
Moc se toho změnilo, v mém životě, jen ten kus v mém srdci, kdes byl ty, je prázdný. Už mi věříš, že vzpomínky jsou jen vzduch? Dýcháme je, abychom žili, ale nebereme je jako důvod, proč žít.
Vždycky, když sem jdu, hledám v trávě tvé stopy, čekám, že povedou až k nám, ale najdu jen ticho.
Nesnášel jsi černou, možná kvůli tobě ji omezím, ale ráda jsem tě škádlila, tak si ji trochu nechám. Ty mě taky provokuješ tím, že mlčíš.
Myslela jsem, že z té hvězdy spadneš, hrozně dlouho, když jsem ale viděla, jak krásně tě obložili a uhladili drobnými kamínky, na které poskládali svíčky s bílými růžemi, když jsem zjistila, že cesta z hvězd je těžká, když jsem si uvědomila, žes tam musel, nechala jsem to být.
Vím, jsou v životě věci, které člověk prostě musí udělat a nedá se jim zabránit.
Přišla jsem se rozloučit, už sem nepříjdu. A nedívej se na mě, rozmazala se mi tužka a nelíbila bych se ti.
Totiž, na starých cestách nové nebudou a tohle je stará cesta. Nemůžu po ní chodit donekonečna.
Měj se krásně, vždyť mě znáš, na jednom místě dlouho nevydržím, ale taky víš, že nezapomínám.
A neutíkej ze své hvězdy. Utíkají jen zbabělci a to ty nejsi, jinak bys ještě byl.
Autor Aaliyan, 18.09.2006
Přečteno 307x
Tipy 2
Poslední tipující: Krist7nka
ikonkaKomentáře (7)
ikonkaKomentujících (5)
ikonkaDoporučit (0x)

Komentáře
líbí

Já skoro nemám co říct a to se mi nestává. Líbí se mi věta Na starých cestách nové nebudou. Je tak ostře reálná, až mi to vzalo dech. Řeknu jen - děkuji. Za to, že mi tahle povídka dnes tak pomohla.

08.10.2006 19:18:00 | Sokolička

líbí

Je krásná.Je hrozně reálná... Fakt se ti povedla. A uz nevim co dodat

27.09.2006 19:52:00 | Dark angel

líbí

Omlouvám se, ale nevím co dodat...

22.09.2006 22:37:00 | Košťák David

líbí

Zase jsi upřímná a zase je to dobře. Ty to umíš, Aalyian, umíš se pořádně vypsat, když je to v tobě. A věř mi, že tohle je ta správná cesta, tou bys teď měla jít, prostě v sobě jen hledat slova pro obrazy věcí a lidí, které ti prošly životem, najít tu změť emocí a dát jim řád. Potom třeba dorazíš na rozcestí a budeš vědět, kterým směrem vyrazit dál.
Dává to smysl? Ostatním možná ne, ale věřím, že tobě jo.

18.09.2006 19:36:00 | Gina Rocca

líbí

Je to občas zkurvenej život...

18.09.2006 18:38:00 | Darkspace

líbí

Nevím moc co jsem to chtěl vlastně napsat. Jen mě to rozesmutnilo. Moc se bojím, že to není nic smyšleného, rozhodně to tak nepůsobí...

18.09.2006 18:34:00 | Darkspace

líbí

Silný, smutný... Jako máloco, co jsem kdy četl. Já... radši k tomu nebudu nic jinýho psát. Vynikající povídka...

18.09.2006 18:15:00 | Darkspace

© 2004 - 2024 liter.cz v1.7.2 ⋅ Facebook, Twitter ⋅ Nastavení soukromí ⋅ Osobní údaje ⋅ Provozovatel