Život nebo smrt?

Život nebo smrt?

,,Proč mám žít?“ ptám se sama sebe a prohlížím si svoji pobledlou tvář v zrcadle. V ruce se mi třpytí ostrá čepel žiletky a po tvářích stéká jedna slza za druhou! Otíram je hřbetem dlaně a pomalu oddechuji! Do pokoje mi dopadá střibrný pramen z nebe a ozařuje tak mé ebenově černé vlasy, které se blýskají jako čirá vodní hladina pod slunečními paprsky.
,,K sakru tak proč?“ zasténám do ticha, které je protkáno žilkami bolesti, a sevřu prudce ruce v pěst! Břitvy se mi zarejí do hebké kůže a proříznou ji stejně snadno jako papír. Ze rtů mi ujede další tichý vzlyk, ale hned na to, stisknu pěsti ještě pevněji! Olíznu si suché rty a upřeně se zadívám na svůj odraz. Vypadám tak zuboženě a sešle, ne jako 16-ti letá dívka, ale jako 60-ti letá stařená.
,,Mám strach….!“ Šeptnu sotva slyšitelně a sleduji každý pohyb svých ust. Polknu na sucho a sklopím hlavu. Slza dopadne na mou rozpálenou hruď a vpíjí se do mě! Cítím, jak mě ochromuje, mám pocit, jakoby mi nohy zarůstaly do země a mysl byla ochromována jakousi neviditelnou, přesto mocnou silou! Ledová ruka svírá moje srdce a tříští ho na milony ostrých střípků!
,,Musím to udělat!“ hlesnu a pak se už jen oddávám té ulevě! Krev mi steká po hubených pažích a já se konečně usmívám!
Opatrně se posadím na zem a položím si hlavu do dlaní…..
,,Odpusť………!“ vydám ze sebe poslední hlásku a pak usínám….. navždy……