Krása není vše-a není to jen fráze!

Radka miluje Tomáše, Tomáš miluje Anetu, Aneta miluje Jirku, Kvido miluje všechny - ale kdo miluje Kvida?
Asi takhle stručně by se dal popsat vztah mezi partičkou pěti mladých lidí. Čtyři z nich jsou chytří, úspěšní a jako bonus i hezcí. To se pak pátým kolem u vozu stává ten, komu chybí krása a úspěchy. A celým životem proplouvá ,,pouze" s chytrostí.

Vítám vás v našem kroužku literatury. Ode dneška po celý následující rok se tady spolu budeme scházet - vždy jednu hodinu týdně. Přečteme spousty zajímavých děl, která stojí za diskuzi. A také, což je v podmínce - máte celý rok na to, abyste odhadli vztahy mezi vámi a napsali o tom báseň, povídku - vím o pár zdatnějších, kteří by zvládli něco delšího. Doufám, že to spolu zvládneme a myslím, že dnešní hodinu bychom mohli strávit představováním. Jenže její nápad se neujal, odbyli ho slovy: ,,že jména nejsou tak důležitá." Profesorku, starší dámu s brýlemi, tahle odpověď z míry nevyvedla. ,,Dobrá tedy, chci slyšet váš první dojem z téhle skupiny." Vesměs všichni vepředu si vychvalují dobrou a chytrou paní profesorku, ti uprostřed prohodili něco v tom smyslu, že všichni vypadají mile. Až zbyly dvě lavice, v níchž sedí Tomáš s Jirkou a ve druhé Radka s Anetou. Tihle čtyři mladí lidé profesorku zaujali vzhledem a sebevědomým vystupováním - ovšem odpověď ,,nevím" se k jejich hlavám moc nehodila. Ovšem i tohle byl chytrý tah, který byl předem promyšlený. Na Kvida sedícího úplně vzadu bez žádného spolusedícího - by málem zapomněli. Jak by ne - svým vzhledem neupoutával a jeho jméno nebylo tak známe, jenže Kvido měl hodně - odvahu říci svůj názor. ,,Ve předních lavicích sedí podlejzáci, šprti - omlouvám se těm, na které jiná lavice nezbyla. Uprostřed ti, již chtějí vypadat v každém světle nejlépe a vzadu - tady přede mnou, jsou lidé chytří. Vy na ně zepředu nedohlédnete, tudíž mohou mít taháky. A jejich odpověď svědčí tomu, že ač jim to myslí - svůj názor sdělovat nechtějí." V tu ránu se terčem všech stal Kvido - jediný, kdo řekl pravdu nahlas. I profesorka ho upozornila na to, že pravda se má dávkovat po malých částech, protože může ublížit. Jenže Kvido zná svou cenu a na posměšky, nebo urážky je díky svému vzhledu zvyklý. Navíc zastává názor, že pro pravdu se každý zlobí - v čemž ho usvědčí celá skupina. Všichni na něj hází vražedné pohledy. Jenže netuší, jak moc mu nahrávají do karet. Kvidova povídka na závěr roku bude pěkně rozsáhlá. Z první hodiny odcházejí všichni zamračeni až na Kvida, který si je právě zamiloval. Nehodlá šlapat po těch, kterým chytrost přidělena nebyla, avšak těší se na souboj se čtveřicí sedící vzadu. Z hodiny na hodinu pečlivě studuje, čte a připravuje se psychicky na teror v podobě spolužáků, kterým dává větší práci vymyslet na něho lsti - tudíž se nepřipravují a Kvido v hodině opět perlí. Ironii je, že díky nim. Jak stačí málo, aby všem zkazil náladu - třeba jen dobře zodpovězenou otázkou. Paní profesorka v něm má pravou ruku, což ho sice těší - ale o takový zájem, zájem neměl. Celý rok s ním nikdo nepromluvil ani slovo, on však dál věřil své teorii. Ale i jemu se stalo to, co nečekal. Zamiloval se do Anety. Holky krásné, která by o něj neopřela ani kolo - to je pravda, protože kolo neměla, všude jí vozí autem. Avšak celou hodinu na ní mohl oči nechat, překvapovala ho přirozenou inteligencí - takovou nenucenou, ale hlavně vtipem. V hodině byl díky ní roztěkaný a nesvůj. Kolikrát nevěděl, o čem je řeč. Mnozí ho v hlášení předbíhali, jenže to mu teď nevadilo. Stále měl oči navrch hlavy s tím, že připravuje esej na konec roku. Zjistil, že holka sedící vpředu se do kolektivu nezapojuje, protože má tisíc mindráků, holka vedle ní by se zapojit chtěla - jenže neví jak. Pár kluků je nejspíš počítačovými maniaky, neboť neustále mluví o nějaké hře. Zkrátka celou skupinou vévodí čtyři jména. Čtyři lidi, ale u nich to také není jednoduché. Jak si všiml - Radka kolikrát brečela kvůli Tomášovi (i Kvidův kapesník si vzala) a Tomáš, ten zase stejně jako on sám - neustále kouká na Anetu. Avšak Aneta miluje Jirku, který má namakanou postavu a úsměv filmového herce. Dokonce spolu asi chodí. Takže i ta poslední naděje Kvidovi uhasla. Zkrátka jsou mezi nimi vztahy jako všude kolem. Často se totiž stává, že máte rádi někoho, kdo má rád zase někoho jiného. Složité - leč logicky by to šlo v kruhu, takže by nikdy nikdo s nikým nežil. Takže vlastně někdo musí vybočit, a kde je psáno, že to nemůžete být zrovna vy? Skoro každou hodinu si kluci s Kvidem dávali slovní fotbal, na jehož konci - vždy někdo prohrál peníze. Byl to boj velký, ale většinou šly peníze do kapsy Kvidovi.
Když stihli přečíst všechny povídky a knihy - přišlo na řadu jejich vypravování. Ano, lidé se předvedli přesně tak, jak je na začátku odhadl - v předních lavicích superlativy, v prostředních nic, co by ublížilo, a v zadu - Ti vzadu chytře řekli: "že je Kvido chytrá zrůdka." Jenže zrůdka s city, která se zvedla a zabouchla dveře od třídy. Jeho titulek byl výstižný: Radka miluje Tomáše, Tomáš miluje Anetu, Aneta miluje Jirku, Kvido miluje všechny - ale kdo miluje Kvida? Jenže kniha, kterou napsal, byla mnohem krásnější. Vypsal se v ní ze všeho, co ho celý rok s nimi trápilo a všichni si pozdě uvědomili, že mezi sebou měli spisovatele. Není to jednoduché - Kvida už nikdy neviděli, i když se mu chtěli omluvit, pokecat s ním. Ale nikde nezastihli toho zaneprázdněného spisovatele, který byl opklopován známými lidmi a krásnými dívkami, které ho kvůli obličeji neodsoudili. Takže těm v kroužku zbyly jen knihy, které se každý rok stávaly nejčtenějšími na trhu...