Z pekla štěstí

„Copak to je nějaká práce, zpozdit v letu kus omítky, aby vašemu mandantovi nespadla na hlavu?“ Řekl strážný anděl Jan Emergiens svému o hodně mladšímu kolegovi andělovi Jiřímu Salvationovi.

Andělé strážní seděli na zídce starého hřbitova a krátili si chvíli volna vyprávěním zajímavých příhod, které se jim staly v práci.

Čerstvý absolvent Střední Andělské Záchranné - Elév anděl Jiří Salvation, zadumaně mlčel. Záviděl svému staršímu kolegovi jeho akce. Klient pana Emergiense, no to tedy bylo opravdu něco.

Už ve třech letech - záchrana z pod ledu, v deseti vjezd káry pod tramvaj a pak už to následovalo v neuvěřitelně rychlém sledu. Pád z třetího patra, uzamčení uvnitř prázdné cisterny, vyklopení do popelářského vozu, první opití do bezvědomí, minutí mladé pohlavně nakažené ženy, pád neupevněné sochy „Matka s dítětem“ na jeho nohu, šest šílených havárek na motorce, Tři autohavárie (jedna dokonce ve dvěstě dvaceti), minutí kamionu o 0,1sec na jeho supersportu, deset hrozících proher na ruletě v celkové hodnotě patnácti milionů, potopení jachty, prasklé tlusté střevo... a to o těch obyčejných denních záchranných akcích pan Jan vůbec nemluvil.

„Povídám kolego…, to máte teda z pekla štěstí na klienta.“

„Neměl byste se takhle rouhat pane Emergiensi. Už mnohokráte jsem si všiml, že berete to zakázané slovo příliš často do úst. Pochopte mé obavy. Jsem těsně po škole, mám před sebou celou profesní kariéru a velice nerad bych se dostal do problémů. Vím, že Archanděl Guardiel nemůže slyšet všechno, ale prosím vás už to slovo v mé přítomnosti nikdy nevyslovujte. Jsem ve zkušební době a nedovedu si představit, kde bych dnes hledal jako čerstvý absolvent práci."

"To myslíte, že jako nemám říkat peklo? Nebojte se mladý pane, jsem si dobře vědom možného postihu, znám řády lépe než vy. Proč si myslíte, že sedáváme zrovna tady na téhle hřbitovní zdi. Mám to tisíciletou praxí vyzkoušené, můžete být úplně klidný, tady žádné odposlechy nejsou."

„A ten váš klient?“ Zeptal se po chvilce mlčení anděl Salvation, „to je skutečně váš největší případ za celou vaši kariéru?"

„Asi ano. Jediný kdo by se mu snad mohl vyrovnat byla jistá Jana Sofie Floriánová. Tu jsem tahal z ledové vody v dubnu 1912 při potopení Titanicu a v květnu 1937 z pekelného ohně LZ - stodvacetdevítky Hindenburgu. O tom jste se, ale učili ve škole ne?"

„To jste byl vy?“ zvolal mladý záchranář do nočního ticha a zvedl obdivně oči ke starému andělovi.

„Ano to mám na svědomí já. V učebnicích se však moje jméno z jistých důvodů neuvádí. Stejně, jako na zemi o Sofii nikdo neví.“

Starý a unavený anděl Emergiens se na chvíli odmlčel. Salvation si nevšiml, že se v očích jeho kolegy cosi neznatelně zalesklo a zeptal se ho.

"Pro boha živého a proč jste stále záchranářem? Za takové akce je přece postup do oddělení "Věčného blaha".

„Porušil jsem přísahu.“

„Cože? Vy jste porušil přísahu? To, ale znamená, že jste se…“ Opatrně se rozhlédl a potichu dodal: „a za to byste měl být v pekle."

Emergiens, na otázku visící ve vzduchu andělovi elévovi již neodpověděl. Podíval se na nebe plné hvězd a řekl:

"No nic, už je šest. Musím letět. Dneska jede ten můj starej blázen zase po dálnici do Prahy. Koupil si nový auto, už blbě vidí, přeceňuje se a pořád by si chtěl něco dokazovat. Vyfasoval jsem si kvůli němu ty nový rychlý křídla."

Anděl strážný Jan Emergiens se postavil na hřbitovní zídku, se zívnutím se protáhl, roztáhl křídla a mávaje jimi se snesl do úrovně očí anděla Jiřího Salvationa. Dlouze mu do nich pohlédl a řekl:

„Měl jsem z pekla štěstí, za zásluhy jsem dostal jen stoletou podmínku. Ale teď už vážně musím letět, von totiž Jeník Florián je úplně stejnej blázen, jako ta jeho babička."