Byl to jen sen........

Měla jsi sen. Dlouhý sen, který potlačoval minulost i přítomnost.
Byla tam holčička.. malá, roztomilá holčička, s klouboučkem, tak nepodobná tobě, vytáhlé holce s hnědýma rousňákama.
Ta holčička bydlela v krásném domě, s rodiči a sourozenci, zatím co ty trčíš tady, se spoustou cizích lidí.
Slavila narozeniny. Dostala spoustu krásných dárků, ale taky něžné objetí, kterému se tobě nikdy nedostalo.
A taky se na tu princezničku pořád jenom smál, zatím co na tebe... ale to ty přece víš.
Ten sen se ti pořád vrací. Pořád a pořád, a nedá ti spát. Máš na tu holku strašný vztek. ,,Proč, proč ona má všechno a já nic?" ptáš se. ,,Jen proto, že je krásná? Tak proto má rodiče, sourozence a spoustu hraček? A já, protože nejsem ani trochu hezká, nemám nic? To není spravedlivý!" Ale život není spravedlivý, holka. A nikdy nebude. Holt jsi tady. A tady se musíš o všechno porvat, mít prostě ostrý lokty. Tady za tebe nikdo nic neudělá.
Žiješ tu, mezi čtyřma stěnama, protože tě, na rozdíl od té holčičky, nikdo nechtěl. Nikdo ti nechtěl dávat spoustu dárků, nikdo tě nechtěl obejmout, a tak tě strčil sem. Máš pocit, že nemáš nic...
Ale máš kde spát, i když to není na posteli s nebesy.
Máš co jíst, i když to zrovna nejsou vybrané delikatesy.
Máš co na sebe, i když to možná není podle tvého vkusu.
Ale až vyrosteš, budeš mít holčičku, s kloboučkem, která bude mít rodiče a sourozence. Dostane spoustu dárků, a něžné objetí k tomu. A já jí budu vyprávět o jedné malé ošklivé holce, která měla sen......

Neboj holka, mám tě rád.